František Kotleta tala Japonka střílet. Už k tomu neměla důvod – všichni nepřátelé v místnosti padli mrtví k zemi. „Prásk!“ U vchodu stál muž s obstarožní puškou a sledoval, co se uvnitř děje. Kulka z pythona jej odhodila do bláta před vchodem. „Nacumi, běž, kryju tě!“ křiknul jsem. Japonka skočila kotoulem mezi mrtvoly a po marastu z bláta, vody, krve a střev se sklouzla ven. Přes hlavu jsem jí přitom střílel po všem, co se mihlo na dohled. Nacumi se díky tomu snadno vyplazila ze srubu a hned zalezla za levou stěnu, do které se takřka okamžitě začaly zakusovat kulky. „Zatracená škoda, že tu není žádné okno,“ zaklel jsem a rozběhl se ke vchodu. Tam jsem se přikrčil ke zdi. „Jestli dobře počítám, je tu ještě šest chlapů a čtyři ženský,“ oznámil jsem, když jsem opatrně vystřelil zpoza zdi srubu a zpět slíznul několik kulek. Naštěstí přes silnou kulatinu, ze které srub stloukli, se žádná z nich nedostala. „Ještě že nemají pythony, to už bych byl nejspíš mrtvý,“ zašklebil jsem se, vyměnil věnečky v nábojových válcích, zaklapl je a v tu chvíli mi došlo, že jsem se radoval předčasně. „Pozor, granát!“ zařvala Nacumi. * * * Rozběhl jsem se zpátky do srubu. Přeskočil jsem mrtvoly, vyhnul se třem velkým špalkům, které místní osazenstvo používalo místo židliček, a skočil za stůl. Uklouzl jsem přitom po nějakém ma-
98
K_Polocas_rozpadu.indd 98
17. 7. 2017 2:45:14
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233580
K_Polocas_rozpadu.indd 99
Poločas rozpadu rastu a rozplácl se do rozblácené podlahy, což mi nejspíš zachránilo život. „Buch!“ Kolem létaly třísky, kusy klád, zeminy a lidských těl. Nahrubo otesaný stůl zadržel většinu střepů a vlastně všeho, co se mým směrem řítilo, nakonec to ale nevydržel a jeho deska narazila do mých zad. V tu chvíli se také sesula střecha srubu, které zmizela podstatná část opěrné plochy, a zasypala mě. * * * Žil jsem. Nehýbal jsem se a neslyšel nic kromě zvonění v uších, ale byl jsem při vědomí a to bylo nejdůležitější. Cítil jsem bolest na několika místech, ale žádná nevystřelovala do zbytku těla. Neměl bych tedy mít nic zlomeného. Zkusil jsem se pohnout. Šlo to. Levačka mi uvízla pod kusem dřeva, ale po chvíli jsem ji dokázal vytáhnout i s revolverem. Tekla z ní krev, ale byla to jenom stržená kůže. Na hlavu mi mohutně pršelo. Otočil jsem ji a uviděl dva kusy kulatiny spadlé ze střechy, které se vzpříčily do véčka. Zpod zbytku stolu jsem vytáhl i pravou nohu a opatrně se posadil do podřepu. Nejdřív velmi tlumeně, ale pak jsem uslyšel občasné dávky samopalu a za chvíli i výstřely z různých stran. Japonka žila a bojovala. Zhluboka jsem se nadechl a vystrčil opatrně hlavu zpoza trámů. Před troskami proběhli dva plešouni s kalašnikovy a pálili, co to šlo, ke stále stojící levé stěně srubu.
99
17. 7. 2017 2:45:14
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233580
František Kotleta „Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!“ ruce se mi třásly, ale s každým výstřelem jsem měl jistější mušku. Oba šli k zemi s prostřelenými pajšly. Upoutal jsem ale pozornost dalších útočníků a jejich střelba mě přinutila zalézt zpátky do díry v troskách. Alespoň jsem v klidu doplnil vystřílené náboje – sice se mi pořád třásly ruce, z mnoha míst na kůži vytékala krev a pár nábojů mi vypadlo někam mezi trosky, ale zvládl jsem to. Přitom mi nad hlavou svištěly kulky a zakusovaly se do kulatiny kolem mě. Jedna se dokonce odrazila od masivního kusu po mé levé straně, a to tak šikovně, že mi proletěla kousek od krku. Levačkou jsem vytáhl revolver a nazdařbůh vystřelil pár nábojů. Palba proti mně ustala. „Nacumi!“ zařval jsem. Japonka neodpověděla. Alespoň ne slovy. Místo toho se zleva ozvaly dva výstřely. Marně jsem přemýšlel, jestli si vůbec brala nějaký náhradní zásobník, protože to, že už nestřílí dávkou, mohlo znamenat, že bude brzo na suchu. „Aí, aíááááááá!“ rozezněl se křik několika hlasů. Vystrčil jsem hlavu a uviděl čtyři ženy, jak proti mně běží s nějakými obstarožními poloautomatickými puškami, na kterých měly rezavé bodáky. Tuhle hnusnou taktiku používal s oblibou Žolík. Prostě poslal ženy do mlýnku na maso a muži vzadu číhali na svou kořist. „Hajzlové zkurvený,“ zaklel jsem a nejbližší dvě holky provrtal kulkama skrz naskrz. Přestaly ječet a zezadu se ozvaly výstřely. Pár jich prosvištělo kolem, jeden mě kousl do ramene.
100
K_Polocas_rozpadu.indd 100
17. 7. 2017 2:45:14
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233580