Jana Rečková podle všeho předem naplánovaná. Je možné, že by své děti zabíjela kvůli síle, moci, mládí? Nesmysl, prohlásil jeho zdravý rozum. Tak proč teď utíkám a oni mě honí? A proč mám takový strach? Nechal pronásledovatele daleko za sebou, zpomalil. Pomyslel na Křížový dům a vzápětí už věděl, že musí zamířit doleva a po sto metrech narazí na jezdeckou stezku. Na stezce se na chvilku zastavil a naslouchal. Jejich hovor neslyšel, ale zloba se k němu donesla. Co asi udělala s mým otcem? Potřásl hlavou a rázně vykročil k domovu. Paní Sedrmová – ta starší, Eňa, i když jí tak už nikdo neříkal – se podivila, když se před svítáním vkradl do její ložnice a klekl si k její posteli. „Co se děje, Enyku?“ Natáhla ruku a pohladila ho po hlavě. „Moje matka jsi ty,“ řekl jí. „A všechno, co mám, pochází z rodu Sedrmů.“ Chvíli mlčela, přemýšlela nad tím. „Asi chápu, o co jde. Víš, s tvým otcem jsme byli vzdálení příbuzní. Já z toho rodu pocházím také.“ „Ona neznamená nic, je to jenom černá skvrna, která nejde umýt,“ pokračoval a celý se roztřásl. „Jo,“ řekla jeho jediná pravá matka. „Moc bych si přála nebýt ničí černou skvrnou.“ A na nic se ho neptala.
Probouzení Helena kvůli svému pondělnímu testu vyhnala z bytu všechny kromě Bena, který uměl být absolutně potichu a nerušit – a toho navíc potřebovala, aby vařil kafe. „Všichni teď jezdí do Čarouně, tak si tam zajeďte taky,“ doporučila energicky Ence a Darkovi. „Přespíte v hotelu, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233579