96
Česká uměleckohistorická bibliografie
nebudou moci být nikdy umístěny zpátky do kartoték. Proto jsem obsah banánových krabic rozebrala, seřadila podle autorů článků a podle umělců a postupně jsem tyto dobře čitelné lístky kontrolovala s jednotlivými kartotékami. Nahrazovala jsem jimi opotřebované a špatně čitelné lístky na průklepových papírech, případně jsem jimi kompenzovala ztráty, které lístkové kartotéky utrpěly v době, kdy byly bez pána. Přes tyto výhrady jsou bibliografické kartotéky rodinným stříbrem Ústavu dějin umění i oboru a zaslouží si maximální péči. Využívají je stále pracovníci ústavu i další badatelé, mezi něž patří zejména studenti dějin umění, kteří nejčastěji hledají výtvarné umělce. Hojně se uplatňuje kartotéka lokalit a zejména obsáhlá kartotéka pragensií, v níž jsou záznamy k jednotlivým objektům řazeny podle městských částí, uvnitř pak tematicky (paláce, kostely, kašny) a podle popisných čísel. Cenným doplňkem kartotéky pragensií je soubor výstavních síní, pod jejichž názvy jsou řazeny záznamy výstav a referátů o jednotlivých výstavách. Nejodvážnější badatelé si troufají i na věcnou kartotéku, která je uspořádána podle tří vzájemně se prolínajících a doplňujících principů: prvním třídícím principem je už známé dělení záznamů na „české“ a „cizí“, dalším kritériem je výtvarný sloh, tedy například předrománské, románské, gotické, renesanční a barokní umění, posledním je třídění podle oboru, tedy architektura, sochařství, malířství, kresba, grafika, iluminace, mozaika a sklomalba, užité umění. Uvnitř jednotlivých oborů, z nichž nejrozsáhlejší je umění 19. století a umění 20. století, jsou bibliografické lístky dále děleny do oddílů dokumentace, teorie, dějiny, topografie, ikonografie, ikonologie a typologie, péče a správa. Ačkoli schéma věcného třídění pamatuje i na prehistorické umění a umění starověku a Byzance, je objem lístků z těchto epoch — v souladu se zaměřením ústavu — téměř zanedbatelný. Schéma třídění je velmi strohé — jedná se o strojopis na jedné straně formátu A4. A protože podrobnější třídění (heslář) této kartotéky chybí a je suplováno rozřaďovači v jednotlivých šuplících, musejí se badatelé obrnit trpělivostí a prohledávat celá období v naději, že toto hledání přinese — a skutečně přináší — nečekané výsledky. Je zřejmé, že schéma věcného třídění v lístkových kartotékách bylo základem pozdějšího věcného třídění tištěné bibliografie. Limity naší kartotéky, zejména její autorské části, jsme pocítili v posledních letech při práci na Slovníku historiků umění, který vznikl na půdě našeho ústavu ve spolupráci s Masarykovou univerzitou a který je koncipován jako slovník biograficko-bibliografický.4 4 Lubomír SLAVÍČEK (ed.) ve spolupráci s Polanou BREGANTOVOU, Andělou HORO VOU a Marií PLATOVSKOU: Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a pu-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233346