96
Česká uměleckohistorická bibliografie
nebudou moci být nikdy umístěny zpátky do kartoték. Proto jsem obsah banánových krabic rozebrala, seřadila podle autorů článků a podle umělců a postupně jsem tyto dobře čitelné lístky kontrolovala s jednotlivými kartotékami. Nahrazovala jsem jimi opotřebované a špatně čitelné lístky na průklepových papírech, případně jsem jimi kompenzovala ztráty, které lístkové kartotéky utrpěly v době, kdy byly bez pána. Přes tyto výhrady jsou bibliografické kartotéky rodinným stříbrem Ústavu dějin umění i oboru a zaslouží si maximální péči. Využívají je stále pracovníci ústavu i další badatelé, mezi něž patří zejména studenti dějin umění, kteří nejčastěji hledají výtvarné umělce. Hojně se uplatňuje kartotéka lokalit a zejména obsáhlá kartotéka pragensií, v níž jsou záznamy k jednotlivým objektům řazeny podle městských částí, uvnitř pak tematicky (paláce, kostely, kašny) a podle popisných čísel. Cenným doplňkem kartotéky pragensií je soubor výstavních síní, pod jejichž názvy jsou řazeny záznamy výstav a referátů o jednotlivých výstavách. Nejodvážnější badatelé si troufají i na věcnou kartotéku, která je uspořádána podle tří vzájemně se prolínajících a doplňujících principů: prvním třídícím principem je už známé dělení záznamů na „české“ a „cizí“, dalším kritériem je výtvarný sloh, tedy například předrománské, románské, gotické, renesanční a barokní umění, posledním je třídění podle oboru, tedy architektura, sochařství, malířství, kresba, grafika, iluminace, mozaika a sklomalba, užité umění. Uvnitř jednotlivých oborů, z nichž nejrozsáhlejší je umění 19. století a umění 20. století, jsou bibliografické lístky dále děleny do oddílů dokumentace, teorie, dějiny, topografie, ikonografie, ikonologie a typologie, péče a správa. Ačkoli schéma věcného třídění pamatuje i na prehistorické umění a umění starověku a Byzance, je objem lístků z těchto epoch — v souladu se zaměřením ústavu — téměř zanedbatelný. Schéma třídění je velmi strohé — jedná se o strojopis na jedné straně formátu A4. A protože podrobnější třídění (heslář) této kartotéky chybí a je suplováno rozřaďovači v jednotlivých šuplících, musejí se badatelé obrnit trpělivostí a prohledávat celá období v naději, že toto hledání přinese — a skutečně přináší — nečekané výsledky. Je zřejmé, že schéma věcného třídění v lístkových kartotékách bylo základem pozdějšího věcného třídění tištěné bibliografie. Limity naší kartotéky, zejména její autorské části, jsme pocítili v posledních letech při práci na Slovníku historiků umění, který vznikl na půdě našeho ústavu ve spolupráci s Masarykovou univerzitou a který je koncipován jako slovník biograficko-bibliografický.4 4 Lubomír SLAVÍČEK (ed.) ve spolupráci s Polanou BREGANTOVOU, Andělou HORO VOU a Marií PLATOVSKOU: Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a pu-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233346
Polana Bregantová 97
Slovník historiků umění (zdroj: autorka).
Oddíl personální bibliografie je u většiny osobností nejobsáhlejší částí hesla, proto při doplňování hesel sehrála autorská kartotéka i přes četné nedostatky svou historickou roli v plné míře. V roce 2015 byla zahájena digitalizace retrospektivní lístkové bibliografie v systému RETROBI. Digitalizace byla financována v rámci Strategie AV21, výzkumný program Paměť v digitálním věku. Druhému úkolu, tedy přípravě podkladů pro zpracování bibliografických ročenek, jsem se věnovala souběžně s redakcí bibliografických kartoték. Pro obnovení bibliografických ročenek byla vytvořena nová excerpční základna českých a zahraničních periodik. Záznamy se zpočátku psaly na psacím stroji, od roku 1999 na počítači. Od vydávání tištěných ročenek bylo posléze upuštěno, ale chybějící ročníky, které se průběžně zanášely do počítače, strukturu tištěných ročenek dodržovaly. V roce 2000 získal ústav pětiletý grant z Programu podpory cíleného výzkumu a vývoje AV ČR, z jehož prostředků se budovala bibliografická databáze Česká uměleckohistorická bibliografie, která měla ročenky nahradit. Systém Relief, jenž jsem v roce 2000 po konzultaci s kolegy z ústavu zvolila, byl zpočátku aplikován i v knihovně Akademie věd. Doufali jsme tehdy, že systém Relief bude celoakademický, ale tento předpoklad se blicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). A–M, N–Ž. Praha: Academia, 2016.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233346
98
Česká uměleckohistorická bibliografie
Bibliografie časopisu Umění 1953–2002 (zdroj: autorka).
Bibliografie časopisu Umění/Art 2003–2012 (zdroj: autorka).
bohužel nevyplnil, protože knihovna Akademie věd a řada ústavů přešly na systém ALEPH. Do tohoto systému bude postupně převedena i naše databáze. Souběžně s budováním databáze byla jako dílčí výstup ze zmíněného grantu zpracována tištěná Bibliografie časopisu Umění 1953–2002, která vyšla v roce 2002 a na niž navázala v roce 2013 Bibliografie časopisu Umění 2003–2012.5
PRAMENY Archiv Akademie věd České republiky, fond Ústav teorie a dějiny umění, karton 2, sign. 124, 130, 132, inv. č. 23. Oddělení dokumentace ÚDU AV ČR, karton 8, sign. 24, inv. č. 158. 5 BREGANTOVÁ, Polana: Bibliografie časopisu Umění 1953–2002. Umění/Art 50, 2002, č. 1–6, s. 27–363. BREGANTOVÁ, Polana: Bibliografie časopisu Umění/Art 2003–2012. Umění/Art 61, 2013, příloha ročníku, s. 1–68 (online, dostupné zde: http:// www.umeni-art.cz/cz/bibliography.aspx; přístup 17. 2. 2017).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233346