Klasicismus > Palladianismus
Oblast: Anglie a Amerika Období: 18. století Charakteristické prvky: „jednota celku“; chrámové průčelí; „přirozená“ úprava parků a zahrad; veřejné budovy; architektura typových domů; implicitní řád V roce 1715 publikoval architekt Colen Campbell (1676–1729) první díl knihy Vitruvius Britannicus, slavný architektonický manifest, v němž zdokumentoval soudobou architekturu v Británii a pokusil se zformulovat a kodifikovat specificky britský architektonický styl. Campbellovým vzorem byl manýristický architekt Andrea Palladio, proslulý svými benátskými vilami z poloviny 16. století (viz str. 68). Věhlas Palladiova díla pronikl do Anglie již o století dříve: Inigo Jones Palladiovy stavby studoval na vlastní oči v roce 1610 a vrátil se s několika mistrovými návrhy. Jones vše, co se od Palladia naučil, vložil do několika svých staveb, mimo jiné i do londýnských domů Banqueting House ve Whitehallu (1619–1622) a Queen’s House v Greenwichi (započ. 1616). Úzké spojení Jonesova palladianismu se dvorem Jakuba I. Stuarta (vládl 1603–1625) a jeho syna Karla I. Stuarta (vládl 1625–1649) jej však s počátkem občanské války uvrhlo v nemilost. Sir Christopher Wrenn si Jonese velmi vážil, ale jeho barokní architektura se od té Jonesovy lišila jak teoretickými východisky, tak formou. I když Campbell Wrenovo dílo i dílo sira Johna Vanbrugha ve své knize Vitruvius Britannicus představil, kritizoval jejich vědomou extravaganci a stavěl se na stranu racionálních myšlenek realizovaných Palladiem a Jonesem, kterého prohlásil „britským Vitruviem“. Campbellovy myšlenky ovlivnily 3. hraběte z Burlingtonu Richarda Boylea, jenž si architekta přibližně v roce 1718 najal, aby přetvořil fasádu jeho domu na Piccadilly v Londýně. Burlington již dříve pobýval v Itálii a rozhodl se tam cestovat znovu, protože chtěl zformulovat svou vlastní filozofii architektury. Římské
stavby však nestudoval přímo, jako tomu bylo v případě Palladiova díla, ale opíral se o Palladiovo pojednání I quattro libri dell’architettura (Čtyři knihy o architektuře; 1570), které obsahuje systematický přehled starověkých římských budov i odvozená architektonická pravidla. Burlington a jeho aristokratický kroužek se cítili být obrozenci doby císaře Augusta, protože své architektonické kořeny spatřovali – prostřednictvím autentických interpretací Palladia a Jonese – právě v antice. Ba co víc, Burlington a jeho kroužek svůj architektonický styl definovali v konceptech harmonie, proporcí a účelnosti, které (jak věřili) mohou pochopit jen jedinci „ušlechtilého“ cítění – to aby se zamezilo napodobování nižšími sociálními vrstvami. Burlingtonova vila Chiswick House v Londýně (dokončena v roce 1729), postavená podle vzoru Palladiovy vily Rotonda (1566–1570), představuje syntézu jeho filozofie architektury. Když pak Campbell upadl v nemilost, začal Burlington spolupracovat s Williamem Kentem (1685–1748), s nímž se stali úspěšnými partnery. Byli si svého času tak blízcí, že soudobý kritik Horace Walpole označoval Kenta za „pravého kněze“ Burlingtona, kterého nazýval „Apollónem umění“. Kent byl však kreativní silou sám o sobě a díky němu a dalším architektům se palladianismus stal na několik desetiletí preferovaným architektonickým slohem britských aristokratů.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233036
Klasicismus > Palladianismus
„Jednota celku“ Ve svém pojednání Essay in Defence of Ancient Architecture (Esej na obranu antické architektury; 1728) definoval nejvýmluvnější teoretik palladianismu Robert Morris (cca 1701/2–1754) sloh jako opak „deformovaných“, „směšných“ a „monstrózních“ budov gotických a barokních. Stojí na straně „krásy, líbeznosti a harmonie, které jdou v Kompozici antické architektury ruku v ruce“ a kde všechny prvky tvoří „jednotu celku“ tak, jak to můžeme vidět například u Campbellova zámku Mereworth Castle. Colen Campbell, Mereworth Castle, Kent, 1720–1725
Chrámové průčelí Palladiovy myšlenky se dostaly až do Ameriky. Thomas Jefferson použil několik palladiánských prostředků, jako například chrámové průčelí, u svého obytného domu Monticello. To byla Palladiova zřejmě nejvýznamnější inovace, výsledek jeho reinterpretace architektury starověkého Říma pro moderní účely, kterou popsal ve svém díle I quattro libri. Thomas Jefferson, Monticello, Charlottesville, Virginie, 1769–1809
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233036
Klasicismus > Palladianismus
„Přirozená“ úprava parků a zahrad Zneuznaný malíř, dobrý architekt, ale špičkový zahradní architekt William Kent byl pozoruhodnou osobností a rozhodně byl víc než jen Burlingtonův profesní zmocněnec. Jeho nejvýznamnější inovace jsou z oblasti parkových úprav, kde prosazoval co největší „přirozenost“. Do nepravidelných parků a zahrad rafinovaně umisťoval svatyně, obelisky a sochy tak, aby připomínaly antické i moderní italské zahrady, které viděl na vlastní oči. William Kent, zahrada v Roushamu, Oxfordshire, 1738–1741
Veřejné budovy Vznik nového moderního politického státu na konci 17. století si žádal výstavbu nových typů budov, které by vyjadřovaly jeho funkce. Palladio nenavrhoval jenom vily, ale také městské paláce, kostely, a dokonce divadlo. Jeho architektonický jazyk, jak jej popsal v I quattro libri, bylo možné okamžitě použít – jako se to stalo například u Horse Guards, kde se nacházela kasárna a kanceláře ministerstva války. William Kent a John Vardy, Horse Guards, Londýn, 1751–1758
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233036