ničemnosti, kterým jsme my ostatní nedokázali zabránit. Kupodivu se i dnes najdou lidé, kteří je vyčítají Bohu. Nežijeme v pohádkovém světě malých dětí, ale čím dál víc ve světě, kterému vládnou dospělí a svobodní lidé. Máme ho čím dál víc v rukou, v dobrém i ve špatném. Podle Janova evangelia už nejsme ani „služebníci, kteří nevědí, co činí jejich pán“ (J 15,15), ale Kristovi přátelé, kteří by všechno potřebné měli vědět sami. Proto možná dnes nevidíme znamení Boží moci tolik v jeho mimořádných a nepochopitelných zásazích, jako spíš v těch každodenních a zdánlivě obyčejných darech jeho lásky. Je-li pro nás něco zázračné, je to narození malého dítěte nebo právě Kristova přítomnost zde mezi námi. Biblické zázraky patří do jedinečného a mimořádného Božího zjevení, staly se kdysi dávno, ale jejich poselství je stejně důležité i dnes. Ostatně i slepce z dnešního evangelia Kristus uzdravil na veřejnosti, jako součást svého zvěstování mezi lidmi. Splnil jeho modlitbu, „Pane, ať vidím“, a tu bychom si měli všichni osvojit – i když máme dobrý zrak. Dnes a denně bychom totiž potřebovali lépe vidět, co se to s námi a kolem nás děje, a hlavně jednat podle toho, co to od nás vyžaduje. Kristus je vždycky s námi, denně pomáhá a odpouští, ale nic za nás udělat nemůže, nebo možná přesněji: v zájmu naší svobody nechce.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233000