pistoli kapesníkem, kterým jeho obchodní partneři pohrdli, a ukládá ji na samotné dno batůžku. S lítostí sleduje, jak jeho nožík mizí v černé kapse. Ale co se dá dělat, je čas zabíjet, a tak mu je ten perořízek na nic. Ve středu se ještě nic zlého nestalo. Čmelák piloval detaily plánu iks a dolaďoval s Pocemem signály. Venku dál svítilo bledé studené slunce. Ostýchavě hřálo zemi, jen tak, aby se neřeklo. Snad toužilo po odpočinku. Ve čtvrtek past sklapla. Proběhlo to takhle: Věděl, že se kolem sklepa pořád motá. A tak prostě ne chá odemčeno, schová se tam a čeká. Otec spí a matka je pryč. Takže tu klidně může strávit celý den, aniž by to někomu bylo podezřelé. Sem dolů stejně nikdo nechodí. Nikdo kro mě… Zaslechne, jak vrznou plechové dveře. Cože, tak brzy?! A to si s sebou poctivě připravil svačinu. Chleba s eidamem a šunkou, kdepak taveňák, pche! Docela se na ni těšil. Taky čokoládovou figurku se sladkými vnitřnostmi, zbyla ještě od Vánoc. No, teď už je to jedno. Už je tady. Plán iks začíná. Tak honem, první úkol — nalákat. Plouživé, zprvu ostýchavé kroky. Udělá jich několik, pak se přikrčí a naslouchá. Čmelák slyší jeho dech. Propána, ten funí. Bude to moc jednoduché, pomyslí si Čmelák. Už za chvíli toho ovšem zalituje, to když uslyší řetěz. Magor dlouho čekat nevydrží. Touha ho žene. Zapo míná na opatrnost. Ví, že se tu něco děje. Musí se dít, když je kolem toho takový shon. Pořád ty zamčené dveře, ty malé rychlé kroky, ty hlasy v temnotě. Něco se tu, sakra, děje! A já chci vědět co! myslí si Magor. Chci ho znovu vidět. Zvědavost ho vábí. To proto je neopatrný. Proto jde dovnitř. Na záda se mu přilepí drobný stín. Liška 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232944
Magor vleze do sklepa. Do pravého sklepa, tam, kde světlo nesvítí. Ani tady se nezastaví. Neohlídne se, neoto čí hlavu, neupře oči do tmy, nezadrží dech, neposlouchá, neslyší opatrné našlapování malých gumových podrážek. Zachrastí řetězem, místo aby ho pomalu a potichu rozpustil do chladu sklepní tmy. Touha ho činí neopatrným. Zklamání nebezpečným. Když Čmelák uslyší řetěz, dost ho to znejistí. Teď je právě ta chvíle, kdy zalituje předchozí sebejistoty. Měl jsem se do toho vlastně…? Zaváhá. Kdoví co by se stalo, kdyby ho uslyšel na začátku lovu. Ještě tam v prádelně. Přece jen ten zvuk není tak snadné unést. I pro většího chlapa, než je Čme lák. Skřípění lačných ok řetězu, jak se otírají o sebe svými ko vovými boky, když se spouští s válečným pokřikem na smrt odsouzených od pasu dolů do kalného těžkého vzduchu arény kolosea… No, jsem spíš pořád ještě kluk, přiznává ná hle pokorně Čmelák. Kluk nekluk, už je pozdě. Už nemůže odejít, i kdyby ho strach nebo prozřetelnost chtěly ze skle pa vyhnat. Co Pocem? Pocem, který trpělivě přesně podle dohodnutého plánu hraje mrtvého a čeká, až jej Čmelák vysvobodí z rukou jeho minulého mučitele. Hergot, on mu přece důvěřuje! Teď nemůžeš couvnout, kamaráde. Úkol dvě — obklíčit. Magor najde psa. Už vůbec nemyslí na to, že by si snad měl dávat pozor. Tak tady jsi, ty… pse! Tak ukaž, co na tobě všichni tak mají. Co je na tobě tak zvláštního, že jsem to ne mohl zabít. Pochlub se, ty zvíře. Magorovy prsty vzrušeně mnou oka řetězu, blíží se, písek čpí lidskou krví, vrata skří pají náporem vyhladovělých šelem, diváci natahují krky, až jim praskají žilky, jejich rty odříkávají divokou modlitbu ďábelského růžence, ave, ave, ave, imperator… te salutant, te adorant, te amant… Řetězem proběhnou dvě tři krátké, Stvoření 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232944
ale silné vlny vzrušení. Cinkání kovových oček zní náhle tak jemně, jak taneček zubů rozdrkaných zimou, zvolna ustává, mizí, ztrácí se, až je klid. Nic se nestane. Magor zklamaně vzdechne a naštvaně přešlápne z nohy na nohu. Tady už není nic pro něj, zbytečně se těšil. Za jeho zády cvakne zbraň. Magor ucítí, jak jej něco štípne do zátylku. Otočí se. Čmelák je překvapený, myslel, že jedna rána bude stačit. Také Magor je překvapený. Čmelák nabije a znovu pálí. Zbraň je nepřirozeně tichá, dělá to jen takové pšouk. Magora zasáhne malá umělohmotná kulička těsně pod pravé oko a otiskne do jeho kůže malou červenou skvrnu. Štípne to. Magor procitne. Kdykoliv jindy by asi utekl pryč, ale dnes ne. Čekal už příliš dlouho, dnes se nenechá odbýt. Pozvedne řetěz a udělá krok. Čmelák nabíjí a tiskne spoušť znovu a znovu a střílí do Magorova rychle se přibližu jícího těla. Nepochybuje o své zbrani, dál střílí, dokud kořist nepadne těsně před ním a nesloží se mu k nohám. Aspoň takhle by to mělo vypadat… Magor to ale evidentně nechápe, a tak jediným Čmelákovým štěstím je, že zapochybuje těsně před tím, než vymrštěný řetěz pročísne vzduch v místě, kde ještě před chvílí stál. Teď už je ale na útěku a rozběsněný Magor udělá to, co ještě nikdy v životě neudělal. Pustí se do pronásledování… člověka. Čmelák si vskutku ve správný okamžik uvědomil, že jeho plán nevyšel. Ještě nebyl čas hledat příčiny neúspěchu. Teď musí utíkat. Bohužel si ve zmatku splete směr a místo ven ze sklepa, proniká hlouběji do střev domu. Asi by mu to tolik nevadilo, kdyby nevěděl, že má Magora v patách. Takže se bojí dvakrát. Toho, co je za ním, protože přesně ví, co to je, a toho, co je před ním, protože neví, co tam je. Z náruče strachu se vždy pokuste utéct, schovávat se není moc účin né. Když ale vběhnete do slepé uličky, je to jediná možnost. Liška 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232944