Manželova žena (Ukázka, strana 99)

Williamsovou včera večer po cestě z Brownies srazilo auto. Je v nemocnici a obávám se, že je na tom velmi špatně.“ V nemocnici? Jean Williamsová? Ta holka, co na ni byla Carla včera zlá? Ta, které řekla, že umře?

Carla si znepokojeně uvědomila, jak se od ní děvčata po obou stranách odtahují. Několik dětí se otáčelo, aby si ji opatrně prohlédly.

Toho dne se jí na hřišti nikdo neposmíval. Nikdo s ní nepromluvil ani slovo.

Na konci týdne už Carla nejedla ani nespala. Když se jí pak povedlo zdřímnout si, zdálo se jí o Jean, jak padá pod kola Larryho nablýskaného auta. Hned se s křikem vzbudila. „Co se stalo, cara mia?“ptala se Mamma a pohladila ji po čele. „To kvůli té ubohé dívence?“ Všichni rodiče o tom věděli. Domů přišel dopis o „pohybu na ulicích“.

Byla to moje chyba, chtěla se Carla přiznat. Ale něco jí v tom bránilo. Když se jí povede, aby ji Mamma litovala, podaří se jí uspět i se svým plánem. „Ti ostatní, oni jsou na mě zlí,“ postěžovala si místo toho. „Jean…

Jean byla jediná hodná.“ Ta lež jí vyklouzla z úst s takovou lehkostí, až jí to připadalo jako pravda. „Ty moje srdíčko.“ Maminčiny oči se zalily slzami. „Co bych mohla udělat, aby ses cítila líp?“ To byla její příležitost! „Chci chodit do jiné školy. Do té, kde mají hnědé uniformy a kam neberou kluky.“ „Ale vždyť jsem ti to říkala, piccola. Jeptišky nám to nedovolí.“ Carla na ni pohlédla zpod řas. „Popros Larryho. Ten dokáže všechno.“ Mamma zrudla. „Ani on tohle neumí napravit. Ale možná by mohl zvážit, že tě pošle do soukromé školy…“ Toho večera, když Larry přišel na večeři (i když byla sobota!), nemusela Mamma Carle říkat dvakrát, že už má jít spát. Položila si ucho na zeď a slyšela tlumené hlasy. „Vím, že tě žádám o hodně, ale…“ „To nejde. Co by tomu řekla manželka, kdyby zjistila, že nám každé pololetí odchází z účtu tolik peněz?“ Zase tlumené hlasy.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232892

„Ale něco bych udělat mohl. Ten klášter, jak jsi o něm mluvila.

Naše firma vyčleňuje každoročně nějaké peníze na místní dary. Nemůžu ti nic slíbit. Ale možná bych dokázal zatahat za nějaké nitky.

Dokonce i kvůli zlobivým, padlým katoličkám, jako jsi ty, miláčku…“ Hudba skončila a Carla toho už víc neslyšela. Ozvalo se zaklapnutí dveří. Dělají to v ložnici. Zanedlouho vyjde Larry ven a zamíří do koupelny.

Už jde. Rychle vyskočila z postele a otevřela dveře. „Larry,“ zašeptala.

Pak se zarazila. Zděšeně. Místo obleku měl na sobě jen košili, která byla rozepnutá, a pod ní… fuj! Larry se zoufale snažil zakrýt se rukama. Z jeho výrazu bylo patrné, že je stejně vylekaný jako ona. „Ty máš přece spát!“ Byl naštvaný.

Carla pohlédla na zavřené dveře od maminčiny ložnice. „Jestli mi nepomůžete, abych mohla chodit do té školy s hnědými uniformami, povím mamince o té paní v autě.“ Zamračil se. „Ty malá…“ „Larry!“ ozval se maminčin hlas z ložnice. „Kde jsi?“ Carla ho probodla pohledem. „Nebudu to opakovat.“ Nebudu to opakovat. Tohle jí jednou řekla učitelka, když Carla přeslechla, o čem se ve třídě mluví. A teď byla řada na ní, musela být tvrdá.

Příštího rána u snídaně byla Mamma samý úsměv. „Zlatíčko, hádej co? Vykládala jsem Larrymu, jak jsi nešťastná, a on zjistí, jestli tě nedokáže dostat do té církevní školy. Není to báječné?“ Ano! Ano! Carla se zadívala na Larryho. „Děkuju,“ špitla. „Nedáš mu pusu na tvář, abys vyjádřila svou vděčnost?“ Carla sebrala sílu, přešla k němu a otřela se rty o jeho pokožku.

Připadala jí stará. Vysušená. „Mamma,“ vyloudila sladce, když se zase posadila, „vzpomínáš, co jsi mi slíbila prve ráno v autobuse? Že bys šla v neděli do práce, abych se mohla vidět s Lily a Edem.“ Její matka si vyměnila s Larrym rychlý pohled. „To by sis přála?“ V matčině hlase zaznívalo vzrušení. „Ano, prosím.“ „Tak se jich zeptám, jestli jim to nebude vadit.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232892

Vadit? Jistěže ne. Carla slyšela Lilyin hlas na chodbě. „Budeme rádi, když k nám přijde. Pošlete ji sem, až budete odcházet.“ Něco se změnilo. Carla to pocítila od první minuty, hned jak vstoupila do bytu. Ed na Lily sotva promluvil. A Lily, místo aby ji vítala s novým receptem na koláč nebo klubíčkem vlny, že si vyrobí pár střapců, seděla u stolu v kuchyni obklopená knihami. „Pracuje na případu,“ šeptal Ed, když ji poprosil, aby si sedla v určité pozici na pohovku. „Nesmíme ji rušit, víš?“ „Stejně jako nesmíme rušit tebe, když maluješ,“ odsekla Lily.

Carla se začala cítit nepříjemně. „Nevěděla jsem, že u toho je potřeba tolik knih.“ Ed si lokl ze sklenky stojící před ním. Měl v ní tmavě hnědou tekutinu, která byla cítit stejně jako whisky. Mamma ji také nalévala Larrymu, když se u nich stavil. „Věř mi, že toho mám po krk.“ „Myslím, že to by stačilo, ne?“ Slova vylétla z Lilyiných úst, ale její oči byly prázdné. „Jistě.“ Ed se otočil čelem ke Carle. „Teď chci, abys takhle seděla a nehýbala se a myslela na něco hezkého.“ Tak to Carla zkusila. Přemýšlela, jaké by to bylo chodit do nové školy, kde by ji nikdo nešikanoval. A vzpomněla si na pohlednici s londýnským autobusem, kterou spolu s maminkou poslaly do Itálie, i když nečekaly, že jim Nonno odepíše. A napadlo ji, jestli – Co to bylo za škrábavý zvuk pode dveřmi? Obálka! Chtěla je potěšit, a tak pro ni doběhla a předala ji Lily. Ed se zatvářil podrážděně – jejda, zapomněla, že se nemá hýbat! „Ede?“ Lilyin hlas zněl stejně jako maminčin, když Larry nemohl večer přijít. „Podívej se na to.“ Ed ztuhl. „Budeme muset zavolat policii.“ Pak se podíval na Carlu. „Co kdybychom se podívali, jestli se už tvoje maminka nevrátila z práce?“

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232892