„vstup do obýváku pouze po zaklepání. Jasný?“ přejel mě očima a prošpikoval jimi Andy. Ta se nervózně ošívala a po krku a zpod vlasů jí lezla rumělka. „Co to mělo jako bejt?“ zeptal jsem se jí po snídani, když jsme byli sami. „No, já jsem včera v půl jedenáctý vlítla do obýváku, protože jsem si tam zapomněla empétrojku, a máma s tátou to…“ „Co?“ „No byli v posteli.“ „No a kde měli bejt?“ „Jenže voni spolu asi to…“ „Co?“ „No co?“ „Jo aha.“ „Myslíš, že spolu ještě spěj?“ „A proč by nespali?“ „To je fakt. Někde jsem četla, že některý lidi to prej dělaj celej život. Až do smrti.“ „Třeba bude mít máma ještě mimino.“ „Ježíš nestraš, kam bysme ho dali? Tak… snad používaj antikoncepci, ne?“ „Hm, to je fakt.“ „A máma už je stará.“ „Není stará.“ „Ale je jí čtyřicet. A tátovi ještě o tři víc.“ „Hm, to je docela dost. Ale třicet, to bych bral.“
c
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232884