že je to úděl, že je to nutné. Učitelky mateřských škol jsou nejmocnější ženy na světě. Proč se domnívala, že je to nutné? Proč si neobhájila svou pomalost a nepořádnost a do dneška je skrývá jako zavrženíhodné tajemství, za které zasluhuje trest? Proč si ze svých mrzkostí neudělá výsadu? Prsty sevřely téměř plné platíčko anti koncepčních prášků — také svým způsobem zbraň, ale jen proti možnému a nepatrnému nepříteli. Kdežto tady teď stojí nepřítel skutečný a velký. Zkroutily ji křeče. Už musí. Musí! Ale ne tady, ne před ním. Musí se k něčemu odhodlat. Přece někdy v životě byla odvážná. Před třemi lety se opila a vymočila do kašny na náměstí. Může ho zastrašit hrdinským činem: Já jsem ta, která opilá močila do kašny na náměstí! A jemu by vypadla zbraň z ruky a dal by se na útěk a běžel by celou noc, oněměl zděšením a padl vyčerpáním. S tak strašnou ženou se setkal poprvé. Jenomže stejně jako peněženku v kabelce, nemůže ani v hrdle najít svůj hlas, zřejmě jí zapadl kamsi do skryté dutiny a ona neví, čím ho vytáhnout. Jak mu má tedy ukázat sílu a odvahu? Být někde poblíž nějaká kašna, hrozivě se tam vymočí. Teď ale vnímá jen jedinou touhu. Jedinou ubohou touhu a už je jí jedno, kde ji naplní. V kašně nebo za keřem. S nějakým vrahem za zády… „Proč bych tě měl nechat naživu?“ zeptá se bezbarvým lhostejným hlasem její vrah. A ona přemýšlí. Přemýšlí urputně. Jak nejurputněji dokáže. Přemýšlí urputně, ačkoliv před chvílí myslela na úlevu. Přemýšlí a připomene jí to nějakou důležitou
Podšívka
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232833