že je to úděl, že je to nutné. Učitelky mateřských škol jsou nejmocnější ženy na světě. Proč se domnívala, že je to nutné? Proč si neobhájila svou pomalost a nepořádnost a do dneška je skrývá jako zavrženíhodné tajemství, za které zasluhuje trest? Proč si ze svých mrzkostí neudělá výsadu? Prsty sevřely téměř plné platíčko anti koncepčních prášků — také svým způsobem zbraň, ale jen proti možnému a nepatrnému nepříteli. Kdežto tady teď stojí nepřítel skutečný a velký. Zkroutily ji křeče. Už musí. Musí! Ale ne tady, ne před ním. Musí se k něčemu odhodlat. Přece někdy v životě byla odvážná. Před třemi lety se opila a vymočila do kašny na náměstí. Může ho zastrašit hrdinským činem: Já jsem ta, která opilá močila do kašny na náměstí! A jemu by vypadla zbraň z ruky a dal by se na útěk a běžel by celou noc, oněměl zděšením a padl vyčerpáním. S tak strašnou ženou se setkal poprvé. Jenomže stejně jako peněženku v kabelce, nemůže ani v hrdle najít svůj hlas, zřejmě jí zapadl kamsi do skryté dutiny a ona neví, čím ho vytáhnout. Jak mu má tedy ukázat sílu a odvahu? Být někde poblíž nějaká kašna, hrozivě se tam vymočí. Teď ale vnímá jen jedinou touhu. Jedinou ubohou touhu a už je jí jedno, kde ji naplní. V kašně nebo za keřem. S nějakým vrahem za zády… „Proč bych tě měl nechat naživu?“ zeptá se bezbarvým lhostejným hlasem její vrah. A ona přemýšlí. Přemýšlí urputně. Jak nejurputněji dokáže. Přemýšlí urputně, ačkoliv před chvílí myslela na úlevu. Přemýšlí a připomene jí to nějakou důležitou
Podšívka
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232833
zkoušku. Zkoušku, kdy se jí zeptali na cosi, co ví, anebo co spíš tuší než ví, jen to tuší, aniž by mohla tvrdit, že to ví, ale nedokáže vyjádřit ani to tušení… Proč by ji měl nechat naživu? K čemu je dobrá? Vždycky jí chyběly pádné argumenty. Nikdy neoplývala řečnickým uměním. Neumí říkat správná slova ve správné okamžiky. A tak jen odevzdaně vztáhne ruku ke klice.
90 * 91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232833
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232833