Zůstala jen část odhodlaných, co to odmítala vzdát. Většinu těchto lidí tvořili bývalí vojáci, nebo jen lidi, co neměli v lásce Ameriku a jejich představu mírové pomoci. A pak lidi, kterým vzrůstající násilí v zemi sebralo všechno a všechny milované. Vinc počkal, až projde dvojčlenná hlídka a pokynul Křečkovi, aby přeběhl silnici. Následovali opatrně Muff a Zizi. Opatrně zalezli k dalšímu křoví. Tentokrát už měli štěstí a našli hledanou budovu. Opatrně ji obešli, aby zjistili, co se kde nachází. Muselo jim přát obrovské štěstí. Vzhledem k příšerným vedrům bylo otevřené v přízemí jedno okno. Pokynul rukou Ondrášovi, ten vzhlédl a kývl hlavou na souhlas. Vinc si klekl, nastavil ruce a Ondráš opatrně vylezl. S připravenou zbraní prohlédl místnost. Sice rozsvíceno, ale nikdo se v ní nenacházel. Lehkým syknutím naznačil Vincovi, aby jej vysadil. Ondráš se vytáhl dovnitř a prozkoumal místnost. Pak se vyklonil a pomohl dovnitř Muffovi a Zizimu. Vinc nakonec opatrně i s EBRem vylezl, ale do ruky si vzal pistoli. Pušku zajistil a hodil ji přes záda. V tak malých koridorech se mu s ní nechtělo manipulovat a navíc by byl v dost silné nevýhodě. Procházeli opatrně mezi místnostmi a hledali cokoliv, kde by mohli být zajatci. Nakonec opatrně stoupali po schodech do vyšších pater, kde jim opět stálo štěstí. Z jedné místnosti k nim doléhaly tlumené údery a angličtina míšená s českými nadávkami. A Vinc podle hlasu jednoznačně poznal Hoffa. „Seru na tebe, ty Fagalo!“ ozvalo se zpoza dveří. Výslech očividně nesl své výsledky, protože počet a pikantnost Hoffových nadávek na vyslýchajícího, jeho rodiče a příbuzné se jen zvyšoval.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232764