Radim Uzel vzdálených vesnic k porodu, kdy lékařský zákrok ještě porodní doba nevyžadovala a tu často natáhl jsem se na lavici a všechny vzdechy a bolesti absorboval, než jsem porod pak ukončil kleštěmi. Domů se tak daleko vracet a zas znovu jet, zdálo se mně neekonomické. Jednou se také stalo, že v zimě v chumelenici musel jsem jet k porodu do Hnátnice. Zas mě bába volala moc brzy. Koně nechat venku ve větru a plískanici mně bylo líto, a tak jsem požádal chalupníka, mohl-li bych dát koně do nějakého chléva. Našel se, byl sice malý, s nízkým vchodem, ale kůň cítě teplo a seno, sehnul se a do chléva vlezl. Ale co bylo za dvě nebo tři hodiny! Koně z chléva jsme nemohli za žádnou cenu dostat. Darmo jsem se mu pověsil na krk, aby schýlil hlavu a hřbet. A tak nezbývalo, než v přilehlé stodůlce odrovnat asi dva metry polenového dřeva, vyrazit tam asi tři desky a tímto otvorem koně ven vyvést. Tato procedura trvala více než hodinu, takže domů jsem přijel skoro až ráno. Jednou také v dešti jsem jel unaven na kole od porodu. Byl jsem už v Dolní Dobrouči, blízko domova, když mně předjížděl taky cyklista. Ptal jsem se ho, kam jede. A že k doktorovi, aby jel k porodu. Slezl jsem s kola a neznámého mně cyklisty jsem se ptal po provázku. Vytáhl kus špagátu. Když jsem jej prohlásil za slabý, na jeho otázku nač jej potřebuji, prohlásil jsem, že bych se chtěl na nejbližším stromě oběsit. Užasl, ale když jsem mu řekl, že já jsem ten doktor, kterého hledá, pochopil, a tak jsme spolu jeli zpátky. Často měl jsem najednou porody dva, obyčejně porody byly vždycky v noci. Ještě jsem nebyl hotov s jedním a venku na mne pospíchal už druhý posel. Jednou, to bylo ale ve dne, odbýval jsem současně porod na Lanšperku a v Černém Víře. Na Lanšperku ještě kleště nebyly indikovány, a tak jsem jel zatím do Černého Víru a pak se vrátil na Lanšperk a kleště tam udělal. Před světovou válkou měli jsme u nás v Dobrouči také jednu významnější osobu na stravu. Byl to deficient, jak jsem mu v duchu říkal, spisovatel a básník Louis Křikava. Poznal jsem se s ním jednou v Žamberku u Jarky Charfrajtáka v jeho restauraci. Nevím, čím jsem se Křikavovi zalíbil, že mne za několik dní přijel ze Žamberka do Dobrouče navštívit a požádat mne, mohl-li by u nás několik dní strávit jako pacient. U koho byl v Žamberku, nevím, pravděpodobně tam již vyčerpal trpělivost svých přátel, a tak přišel k nám. Jméno 98
ZLOM_Muj dedecek KU_v2.indd 98
10. 4. 2017 9:10:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232758