Vládce Arestonu ho poznal už na dálku, protože měl neuvěřitelně odporný, řezavý a vysoký pronikavý hlas, který dráždil bubínky k nepříčetnosti. Když tak řval na poutníky při nakládání do trajektu, muselo to působit jako cirkulárka. „Myslíte si, že to je něco příjemného, nakládat a vykládat tu chásku? Tam dole na Zemi, tam vám ještě pomohou zřízenci, ale přesto bývají potíže. Klid nastane až ve chvíli, kdy se zasune kontejner do tubusu lodi, to už jsou trestanci zajištění a nemohou se ze svých míst pohnout. Nemám na něco takového žaludek, na to se musí člověk narodit sadistou. Vím, že na Areston neputují žádní svatouškové, je to ta nejhorší cháska, která se na Zemi dala posbírat, a dvakrát se mi stalo, že mě chtěl někdo uškrtit. Nejsem z těch, kdo by měl elektrický bič stále v pohotovosti, a to se mi nevyplatilo. Ještě že jsme s sebou měli Choleru. Ta řádila jako tajfun. Když jsme cestovali tentokrát, ještě před naložením jsme tři kusy museli vyřadit, není to nic dobrého, když sem nahoru přivezete mrtvolu. Když už nás nemohou napadnout, tak po nás aspoň házejí těmi nejhoršími nadávkami, mnozí po nás plivali a ani trochu jim nevadilo, že za to vždy následoval šleh.“ Potřeboval se vypovídat a vůbec mu nepřišlo, že hovoří s někým, kdo cestoval stejným způsobem, a tedy patří mezi tu nejhorší chásku. Ani jemu nehodlal Hidalgo svěřit nějakou odpovědnou práci, tak ho zaměstnal v expedici. Arnold běhal Arestonem nahoru a dolů a roznášel hotové výrobky. Měl ale tak trochu špatný smysl pro orientaci, a tak mu obvykle trvala cesta dvakrát déle, než bylo nutné. Několikrát se tak zapletl v systému obručí, že nemohl najít správné schodiště. Ale nakonec každý směr nahoru nebo dolů dovede člověka ke správnému cíli. Peníze mu 95
Vládce Arestonu_tisk.indd 95
4. 4. 2017 9:27:40
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232755