Vládce Arestonu ho poznal už na dálku, protože měl neuvěřitelně odporný, řezavý a vysoký pronikavý hlas, který dráždil bubínky k nepříčetnosti. Když tak řval na poutníky při nakládání do trajektu, muselo to působit jako cirkulárka. „Myslíte si, že to je něco příjemného, nakládat a vykládat tu chásku? Tam dole na Zemi, tam vám ještě pomohou zřízenci, ale přesto bývají potíže. Klid nastane až ve chvíli, kdy se zasune kontejner do tubusu lodi, to už jsou trestanci zajištění a nemohou se ze svých míst pohnout. Nemám na něco takového žaludek, na to se musí člověk narodit sadistou. Vím, že na Areston neputují žádní svatouškové, je to ta nejhorší cháska, která se na Zemi dala posbírat, a dvakrát se mi stalo, že mě chtěl někdo uškrtit. Nejsem z těch, kdo by měl elektrický bič stále v pohotovosti, a to se mi nevyplatilo. Ještě že jsme s sebou měli Choleru. Ta řádila jako tajfun. Když jsme cestovali tentokrát, ještě před naložením jsme tři kusy museli vyřadit, není to nic dobrého, když sem nahoru přivezete mrtvolu. Když už nás nemohou napadnout, tak po nás aspoň házejí těmi nejhoršími nadávkami, mnozí po nás plivali a ani trochu jim nevadilo, že za to vždy následoval šleh.“ Potřeboval se vypovídat a vůbec mu nepřišlo, že hovoří s někým, kdo cestoval stejným způsobem, a tedy patří mezi tu nejhorší chásku. Ani jemu nehodlal Hidalgo svěřit nějakou odpovědnou práci, tak ho zaměstnal v expedici. Arnold běhal Arestonem nahoru a dolů a roznášel hotové výrobky. Měl ale tak trochu špatný smysl pro orientaci, a tak mu obvykle trvala cesta dvakrát déle, než bylo nutné. Několikrát se tak zapletl v systému obručí, že nemohl najít správné schodiště. Ale nakonec každý směr nahoru nebo dolů dovede člověka ke správnému cíli. Peníze mu 95
Vládce Arestonu_tisk.indd 95
4. 4. 2017 9:27:40
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232755
Josef Pecinovský Hidalgo nesvěřil, protože se Arestonem potulovala spousta vyhnanců, kteří dokázali osamoceného poutníka přepadnout a zbavit ho celé hotovosti, pokud mu neudělali ještě něco horšího. Ukázalo se, že Arnold je tak trochu nesnášenlivý, a jestli Mayed dostal jen dvakrát nakládačku, tak Arnold se už několikrát pěkně popral, a dokonce zlomil jednomu z Hidalgových klientů ruku. A přestože měl dostatek pohybu, nějak se mu nedařilo zhubnout. Stručně řečeno, oba dozorci byli svým způsobem brutální a nevycválaní chlapi a časem si na Areston zvyknou a zapomenou na to, že jsou něčím lepším. Ale pro skupinu pontistů s nimi počítat prostě nemohu. O Choleru jsem se nezajímal, a kdyby tu babu někdo zabil, udělal by Arestonu velkou službu. Ale informace chodí nejrůznějšími cestami, a ta, která dospěla až k mým uším, říkala, že Cholera beze stopy zmizela. Dotazem u Luňáka jsem zjistil, že nic tak objemného do sběrné šachty neházeli. Dobře by si to pamatovali, protože Cholera byla příliš objemná na to, aby do šachty prošla vcelku bez tvrdého nátlaku. Znamená to, že se dobře ukryla, a to patrně v některém z temných podlaží. ✳✳✳
Ta záležitost s krádeží zeminy se mi vůbec nelíbila. Sice to nebylo v mém rajonu, ale zloději byli nepochybně v mé gesci. Úkolem Černých jezdců nebylo vyšetřovat krádeže, ale tohle byla akce, která mohla ohrozit rovnováhu sil. Nepochyboval jsem o tom, že komusi připadalo drahé a tedy neekonomické nakupovat marihuanu a mák kdesi 96
Vládce Arestonu_tisk.indd 96
4. 4. 2017 9:27:40
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232755
Vládce Arestonu v Dolním Arestonu, a rozhodl se zřídit malou plantáž tady nahoře. Připadalo mi to jako technický nesmysl, protože rostliny obvykle potřebují k růstu teplo a světlo, čehož měly dostatek ve speciálních podlažích v oblastech blízko jádra, zatímco horní patra vydávala jen matné šero. Kdybych to měl dělat já, pokusil bych se obsadit některé ze zemědělských podlaží v Dolním Arestonu. Ale zatím byl v tomto směru klid po pěšině. Kalvin jako kdyby ode dne, kdy jsme se viděli naposledy, zestárl. Začínal právě tak jako já druhý cyklus na Arestonu, ale vypadal teď na padesát let. „Nejde to, Sršni,“ říkal. „Vůbec to nejde. Nic se nedaří. Nebudeš tomu věřit, ale nemám lidi.“ Nerozuměl jsem tomu, přece nastoupilo na dlouhou pouť padesát tisíc holátek. „Je to nějaké spiknutí. Vždycky jsme si v přijímači vybírali odborníky. Tedy, já jsem u toho nebyl, pochopitelně, ale informace mám. Přece platila dohoda, že inženýři, technici, vědci, agronomové a vůbec koumáci půjdou do Dolního Arestonu, a řemeslníci a nádeníci zůstanou nahoře. Ale letos se to zadrhlo. Naštěstí jede produkce humusu automaticky, ale jeho expedice je zmatečná. Každý si nabere, kolik chce, a ne tolik, kolik potřebuje, občas přijdou svalovci, kteří silou brání v přístupu ostatním, a mým mužům dá dost práce se s nimi vypořádat. A co víc, ani já nemám dostatek lidí. Nábor se mi nedaří.“ Byl na tom tedy stejně jako já. Tenhle cyklus začíná velice nešťastně. „A teď ta loupež zeminy. Víš, ona ležela ladem, protože po poslední sklizni tu nebyl nikdo, kdo by zasel. Teď už nezasejeme.“ 97
Vládce Arestonu_tisk.indd 97
4. 4. 2017 9:27:40
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232755