Miroslav Žamboch / Koniáš: Vlk samotář
„Pane?“ muž menšího vzrůstu s úzkým obličejem dosud se skrývající za trůnem přistoupil ke Karlonisovi a něco mu šeptal do ucha. Byl oblečený v šedém nenápadném oděvu a ze všeho nejvíc připomínal myš. Wicker byl sice už starý, ale sluch měl lepší než mnozí mladíci a díky tomu výměnu názorů slyšel. „Sire, jestli dovolíte, položím tomu hlupákovi otázky takovým způsobem, aby je dokázal pochopit. Myslím, že pro muže vašich kvalit je nemožné snížit se na úroveň těchhle debilních budižkničemů.“ „Dejte se do toho, Afronzi,“ mávl vikomt Karlonis blahosklonně rukou. Wicker se soustředil. Karlonis byl naprosto neschopný člověk, kterému císař propůjčil titul hlavně proto, aby ho později saxmundsenovská mocenská klika protlačila na post hlavního vyšetřovatele Konventu a ještě víc tak oslabila vliv celé inkviziční organizace. Karlonis se však na své pozici udržel překvapivě dlouho i bez dalších císařských zásahů, a občas dokonce překvapivě vykazoval i nějaké výsledky. Možná za ně byl odpovědný právě ten šedivý našeptávač. Velmistr ho nemínil podcenit. Afronzi vystoupil zpoza trůnu a postavil se ze strany k Wickerovi. „Pomáhání čarodějům je hrdelní zločin,“ začal klidně. „Rozumíš tomu? Pokud nerozumíš, řekni.“ „Já ale žádné čaroděje neznám,“ hrál klanový velmistr dál svou roli. „To rozhodne soud, případně tady Jeho Excelence hlavní vyšetřovatel sir Karlonis,“ uklonil se Afronzi chlebodárci. „Víš, jaký je trest za napomáhání čarodějům?“ vrátil se k původní otázce. „Ano, pane,“ přikývl Wicker. „Objevují se ve vesnici často cizí lidé?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232702