Za necelý rok Američany podporovaný program Probuzení, v jehož rámci byli kmenoví bojovníci placeni, že obrátili zbraně proti irácké al‑Qá‘idě a Islámskému státu v Iráku, zlepšil bezpečnostní situaci v provincii Anbár a jejím okolí. Podle velitele mnohonárodnostních sil v Iráku generála Davida H. Petraeuse klesl počet útoků v oblasti z 1350 v říjnu 2006 na pouhých asi 200 v srpnu 2007. V tomto roce se Probuzení stalo celonárodním faktorem. Generál Petraeus ustavil Buňku strategické silové účasti (Force Strategic Engagement Cell, FSEC), pověřenou udržováním kontaktů mezi iráckým odbojem a ústřední vládou prostřednictvím iniciativy Klíčový prvek účasti (Key Leader Engagement, KLE). Tato nová struktura prokázala svou účinnost při útocích na ozbrojence al‑Qá‘idy a jejich vyhánění z kmenových území. V letech 2007– 2008 se milice Sahwa staly základním nástrojem americké strategie boje proti al‑Qá‘idě, jež byla vypuzena ze svých pevností v Ramádí a Fallúdži. Vysoký důstojník AQI Rijád al‑Ugajdí uvedl, že počet jejích aktivních bojovníků v zemi klesl z 12 000 v červnu 2007 na asi 3500 počátkem r. 2008.14 Mezitím ale ISI pokračoval v útocích proti kmenovým vůdcům a iráckým civilistům. V září 2007 se ISI přihlásil k odpovědnosti za usmrcení šajcha Abdula Abú Ríši poblíž jeho domu, a to jen několik dní poté, co se šajch setkal s prezidentem Georgem W. Bushem. V r. 2007 se předseda irácké vlády Núrí al‑Málikí pokusil uplatnit systém Sahwa v šíitských oblastech, zvláště na jihu země, kde zřídil Isnad neboli podpůrné rady. Jejich úkolem mělo být čelit konkurenčním šíitským milicím v oblasti, stejně jako potírat vliv Málikího politických rivalů, např. Islámské nejvyšší rady v Iráku (ISCI), kteří veleli svým vlastním milicím. Isnad byly v zásadě kmenové skupiny, založené v mnoha provinciích. Byly placeny vládou a zodpovídaly se výlučně Málikímu. Premiér byl znepokojen úspěchem sunnitských milicí Sahwa, a to jak kvůli americké podpoře, které se jim dostávalo, tak kvůli vysokému počtu, blížícímu se 80 000 mužů. Myšlenku ozbrojení sunnitů soustavně odmítal, protože podle jeho soudu to mohlo vést k proměně sunnitů v legitimní politickou a významnou vojenskou sílu.15 Na tiskové konferenci v r. 2006 Málikí varoval, že „pouze stát je tím, kdo má právo být ozbrojen… Vypořádáme se s každým, kdo porušuje zákon… Každý si uvědomuje, že existence ozbrojených skupin a milicí narušuje stabilitu a jednotu státu“.16 Jeho prohlášení prozrazuje nedůvěru mezi sunnity jako takovými a předsedou vlády. Americkému tlaku se však Málikí musel podvolit. Třebaže spolupráce mezi někdejšími 104
3. Krach irácké politiky a oživení Islámského státu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232698