„Získal jsem opět zaměstnání v oboru, jako komorník. Děkuji, madam,“ řekl, když mu podala sklenici. „Žádnou potíž jste s tím neměl?“ „Nikoli, madam. Z Anglie jsem měl řadu doporučení a s nimi jsem přijel do Kalifornie jako čerstvý přistěhovalec. Newyorské noviny zde nikdo nečte, a také ovšem již uplynuly tři roky od mého provinění.“ „A najel jste opět na tu druhou kolej?“ „Prosím, madam?“ „Ptám se, zda jste nadále servíroval brambory jednou rukou a druhou vybíral pokladny?“ „To ne, madam.“ „Byl jste jenom prostý komorník?“ „Přesně tak, madam.“ „Takže teď to jsou už čtyři roky, co jste naposled dělal káču?“ „Ano, madam.“ „To se pak ovšem člověk nemůže divit, že jste ztratil kuráž do toho jít,“ řekla Bill. Komorníkem to škublo a tvář již zrudlá po jejích speciálech ještě potemněla. „Madam?“ Bill pokračovala vcelku přátelsky, leč přímočaře. „Nám, Phippsi, nebudete nic vykládat o bezúhonné mravnosti, nebo jak jste to říkal. My víme, co se za tou historkou skrývá, není-liž pravda, Joe?“ „Jasně,“ potvrdil to Joe. „Už jste byl dlouho mimo provoz a tak jste docela logicky pocítil, že už to není ono. Už nejste ten machr, co jste býval, to si přiznejme.“ Obrátila se na Kay. „Je to tak?“ „Přesně,“ pravila Kay. „Poslouchejte,“ řekl Phipps. Promluvil teď docela jinak, komornická uhlazenost z něho spadla. Hlas zdrsněl. Jak předeslal, alkohol mu nedělal
(99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232697