U pobořeného vstupu do Notre-Dame vyběhl schody po dvou a vpotácel se do chrámové lodi — na okamžik se zastavil, ztěžka dýchal a odříkával důvěrně známou modlitbu, modlil se za to, aby posvěcená půda dokázala jeho pronásledovatele zastavit — ale byl Padlý anděl, a už předem na své modlitby znal odpověď. Na pozůstatcích lavic, soch a oblouků se mihotalo světlo; a pak se najednou po všem plazila temnota a tentokrát se mu dostalo pohledu na plné rozpětí roztažených křídel — tak černých a tak obrovských, jak pověry přisuzovaly jeho druhu. Rozpínala se za ním; tak blízko, že by se jich mohl dotknout; tak blízko, že kdyby se odvážil ohlédnout zpět, ovanul by ho vzduch zvířený jejich pohybem… Ohlédl se a viděl; a byl ztracen.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232613