„Proč jste potom tady? Proč jste neodjela s ním?“ No jo. Proč vlastně? Náhle jsem měla takový hlad, že jsem si nacpala do pusy tři jahody najednou. Po obědě jsem povýšila na sběr rajčat. Celou hodinu se mnou nikdo nepromluvil. Nakonec zhruba padesátiletá žena prohodila směrem ke mně: „Nemusíte se s tím tak mazlit.“ Narážela na způsob, jakým s plody zacházím. Něžně jsem je ukládala do košíku, abych je nepomačkala, což poněkud zpomalovalo moje pracovní tempo. „Stejně půjdou do hrnce,“ vysvětlovala. „Hýčkat si budeme tamta.“ Ukázala na rostliny o pár řádků dál. Přešla k nim, utrhla jeden z červených plodů a podala mi ho. „Ochutnejte.“ „Nemám nůž.“ „Prostě si kousněte,“ poučila mě. Zahryzla jsem se do rajčete jako do jablka a šťáva mi vytryskla na bradu. Slupka příjemně hřála. Rajče chutnalo po slunci, zemi a dešti. „Teď okoštujte tohle.“ Nabídla mi jedno z těch, která jsem posbírala. Přestože i tohle bylo temně červené, postrádalo onu lahodnou chuť. Neexplodovala mi na jazyku, jenom ho mírně polechtala. „Cítíte ten rozdíl? Tyhle jsou na zavařování a tamty k jídlu.“ „Ano.“ „Dobře.“ Znovu poklekla. „Jmenuji se Ilsa.“ „Těší mě, Ilso. Já jsem Lux.“ „Já vím. Nemusíte se představovat. Každý ví, kdo jste.“ Můj košík byl skoro plný. Trhání mi teď šlo mnohem 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232545
Měsíční údolí rychleji. Zvedla jsem se. Vůz stál pár set metrů ode mě. Protáhla jsem se v zádech a připravila jsem se na pochod. Košík vážil minimálně deset kilo. „Máte v San Francisku pohyblivé chodníky?“ zeptala se Ilsa. „Pohyblivé chodníky?“ „Chodníky, které samy jezdí a všude vás zavezou, takže nemusíte chodit,“ vysvětlovala. „Stačí si na ně stoupnout a vezete se.“ Takhle si lidé na počátku dvacátého století představují budoucnost? Je to podobné, jako když si přeju mít miniaturní přehrávač, který bych mohla nosit v kapse, a poslouchat hudbu, kamkoliv se hnu. „To zatím ne, ale bylo by to krásné vzhledem k počtu kopců, které tam jsou. Zato máme něco podobného. Jezdící schody. Eskalátory.“ „Co osobní létající stroje?“ osmělil se muž, který vyslechl náš rozhovor. „Myslíte něco jako auto, které létá?“ Přikývl. „Letadlo zatím každý nevlastní, ale existují veřejné aerolinky, které přepravují stovky lidí jedním strojem. Cesta ze San Franciska do Bostonu trvá přibližně pět hodin.“ Překvapeně vykřikl. Zbytek odpoledne utekl jako nic. Otázky na mě jenom pršely a lidé žasli nad tím, co se doslechli. Také se smáli a žertovali. Například nechápali, proč někdo potřebuje fén na vlasy. Anebo elektrický zubní kartáček. Nebo sedět v obýváku před malou obrazovkou a koukat na něco, co se jmenuje Rockford Files. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232545
Kvečeru jsme nastoupili do prázdného povozu. Netušila jsem, kolik je hodin, ale muselo být hodně po šesté. Slunce se klonilo k západu a začalo se ochlazovat. Pomalu jsme se ubírali k jídelně. Za nehty jsem měla špínu, zdřevěněla mi záda a kolena mě bolela z věčného ohýbání a zvedání, přesto jsem byla spokojená jako už dávno ne. Byla jsem utahaná – ale příjemně. Tohle dokáže jen práce na čerstvém vzduchu. Na korbě vozu jsme byli namačkaní těsně vedle sebe. Už jsem každého znala jménem. Claudette, šestiletá holčička s červeným mateřským znaménkem ve tvaru Číny na krku, mi vlezla na klín a během deseti minut, než jsme dokodrcali k jídelně, stačila usnout. „Nevadí vám to?“ zeptala se Ilsa. „Vůbec ne.“ Líbilo se mi, jak se ke mně důvěřivě tulí. Připomínala mi Benna. Zajímalo by mě, co právě teď dělá. Kdy ho zase uvidím? Za jedenáct dní? Za dvanáct? „Ta je vaše?“ vyzvídala jsem. „Moje vnučka.“ „Vaše dcera je tu taky?“ Ilsa se zahleděla do dáli. „Byla.“ Později jsem se dozvěděla, že Ilsina dcera noc před zemětřesením odjela z Greengage, aby strávila několik dní u příbuzných v Alamedě. Uvidí Claudette ještě někdy svou maminku? Bez ohledu na to, jak moc je tohle místo okouzlující, jeho obyvatele potkala příšerná věc. Tu noc po večeři, když se nikdo nedíval, jsem vstoupila do mlhy. Musela jsem se ujistit, že se nic nezměnilo – že v mém světě čas stále běží plynule. Znovu jsem zaslechla hučení silnice a opět se mi podařilo zachytit útržek písničky linoucí se z autorádia. „Hustle“. Hned jsem si představila, jak 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232545