NEOČEKÁVANÉ CHOVÁNÍ Pokud však budeme modely vybírat naopak podle toho, jak chytrý je jejich autor, stane se vítězem Modigliani, a asi proto, že ekonomové přijali za svou heuristiku „čím chytřejší, tím lepší“, byl Modiglianiho model prohlášen za nejlepší a stal se v oboru standardním. Jenže zůstat navěky nejchytřejším žákem ve třídě je těžké a model se vždy dá propracovat ještě o úroveň výš, jak dokázal ekonom z Harvardu Robert Barro.15 Barro za prvé vychází z toho, že rodičům záleží na užitku jejich dětí a vnoučat, a protože těmto potomkům bude záležet zase na jejich vnoučatech, stává se časový horizont v podstatě neomezeným. Podle Barrova modelu tedy lidé plánují, že nějakou část svého majetku odkážou svým dědicům, a uvědomují si, že jejich dědicové se zachovají podobně. V tomto světě předpovědi, jak velký podíl z nečekaného zisku bude utracen, závisí na tom, odkud tyto peníze pocházejí. Pokud je člověk vyhraje v kasinu, protože měl ten večer zrovna štěstí, bude Barro výši spotřeby předpovídat stejně jako Modigliani. Jestliže je však získal díky dočasné daňové úlevě, financované emisí státních dluhopisů, Barrova předpověď se změní. Dluhopisy se budou muset splatit. Příjemce této úlevy to všechno chápe a uvědomuje si, že daně jeho dědiců budou nakonec muset stoupnout, aby se daňová úleva, jíž se on teď těší, zaplatila, takže z částky neutratí nic. Místo toho navýší odkaz potomkům o částku, jež se přesně rovná výši této daňové úlevy. Barrova teorie je skutečně důmyslná, ale aby byla také deskriptivně přesná, potřebujeme ekony tak chytré jako Barro.* Kde by se tato analýza měla zastavit? Objeví-li se někdo ještě geniálnější než Barro a vymyslí ještě chytřejší možnost, jak by se lidi měli chovat, měla by se i ona stát naším nejnovějším modelem toho, jak se chovají skuteční lidé? Předpokládejme třeba, že jeden z Barrem popisovaných ekonomických činitelů bude ve skrytu duše keynesián (z toho by Barra asi trefil šlak) a bude si myslet, že ona daňová úleva ekonomiku nakopne natolik, že se dluhopisy splatí zvýšeným výběrem daní – v tom případě na tom, co plánuje odkázat dědicům, nebude muset nic měnit. A pokud tato daňová úleva ekonomiku povzbudí dostatečně výrazně, bude vlastně možná moci výši svého odkazu snížit, protože jeho dědicové budou těžit ze zvýšeného hospodářského růstu. Všimněte si však, že teď už potřebujeme ekony, kteří budou plně obeznámeni jak s ekonomickou teorií, tak i s relevantními empirickými testy dopadů
málo níže, kde hovořím o behaviorální hypotéze životního cyklu. * Když jsem se před lety spolu s Barrem účastnil jedné konference, vyslovil jsem názor, že rozdíl mezi našimi modely je ten, že on předpokládá, že lidé v jeho modelu jsou tak chytří jako on sám, zatímco ti moji jsou podle mě tak hloupí jako já. Barro souhlasil.
102
EKONOMIE NEPREDLOZENOSTI.indd 102
4.4.2017 15:06:53 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232466