NEOČEKÁVANÉ CHOVÁNÍ Pokud však budeme modely vybírat naopak podle toho, jak chytrý je jejich autor, stane se vítězem Modigliani, a asi proto, že ekonomové přijali za svou heuristiku „čím chytřejší, tím lepší“, byl Modiglianiho model prohlášen za nejlepší a stal se v oboru standardním. Jenže zůstat navěky nejchytřejším žákem ve třídě je těžké a model se vždy dá propracovat ještě o úroveň výš, jak dokázal ekonom z Harvardu Robert Barro.15 Barro za prvé vychází z toho, že rodičům záleží na užitku jejich dětí a vnoučat, a protože těmto potomkům bude záležet zase na jejich vnoučatech, stává se časový horizont v podstatě neomezeným. Podle Barrova modelu tedy lidé plánují, že nějakou část svého majetku odkážou svým dědicům, a uvědomují si, že jejich dědicové se zachovají podobně. V tomto světě předpovědi, jak velký podíl z nečekaného zisku bude utracen, závisí na tom, odkud tyto peníze pocházejí. Pokud je člověk vyhraje v kasinu, protože měl ten večer zrovna štěstí, bude Barro výši spotřeby předpovídat stejně jako Modigliani. Jestliže je však získal díky dočasné daňové úlevě, financované emisí státních dluhopisů, Barrova předpověď se změní. Dluhopisy se budou muset splatit. Příjemce této úlevy to všechno chápe a uvědomuje si, že daně jeho dědiců budou nakonec muset stoupnout, aby se daňová úleva, jíž se on teď těší, zaplatila, takže z částky neutratí nic. Místo toho navýší odkaz potomkům o částku, jež se přesně rovná výši této daňové úlevy. Barrova teorie je skutečně důmyslná, ale aby byla také deskriptivně přesná, potřebujeme ekony tak chytré jako Barro.* Kde by se tato analýza měla zastavit? Objeví-li se někdo ještě geniálnější než Barro a vymyslí ještě chytřejší možnost, jak by se lidi měli chovat, měla by se i ona stát naším nejnovějším modelem toho, jak se chovají skuteční lidé? Předpokládejme třeba, že jeden z Barrem popisovaných ekonomických činitelů bude ve skrytu duše keynesián (z toho by Barra asi trefil šlak) a bude si myslet, že ona daňová úleva ekonomiku nakopne natolik, že se dluhopisy splatí zvýšeným výběrem daní – v tom případě na tom, co plánuje odkázat dědicům, nebude muset nic měnit. A pokud tato daňová úleva ekonomiku povzbudí dostatečně výrazně, bude vlastně možná moci výši svého odkazu snížit, protože jeho dědicové budou těžit ze zvýšeného hospodářského růstu. Všimněte si však, že teď už potřebujeme ekony, kteří budou plně obeznámeni jak s ekonomickou teorií, tak i s relevantními empirickými testy dopadů
málo níže, kde hovořím o behaviorální hypotéze životního cyklu. * Když jsem se před lety spolu s Barrem účastnil jedné konference, vyslovil jsem názor, že rozdíl mezi našimi modely je ten, že on předpokládá, že lidé v jeho modelu jsou tak chytří jako on sám, zatímco ti moji jsou podle mě tak hloupí jako já. Barro souhlasil.
102
EKONOMIE NEPREDLOZENOSTI.indd 102
4.4.2017 15:06:53 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232466
SÍLU VŮLE? MÁME! fiskální politiky, protože jen takoví budou vědět, jaký model ekonomiky pro své úvahy použít. Vědomosti a síla vůle, jež podle našich předpokladů vystihují chování ekonomických činitelů, z nichž je jen málokdo tak chytrý jako Robert Barro, očividně musí mít nějaké hranice. Psychologové by rozhodně o celé věci neuvažovali tak, že by si svět představovali jako zabydlený ekony, kteří mají doktorát z ekonomie. To mi došlo, když jsem přednášel na katedře psychologie Cornellovy univerzity. Výklad jsem začal tím, že jsem načrtl Modiglianiho hypotézu životního cyklu. Popisoval jsem ji jasně, ale soudě podle reakce publika byste si museli myslet, že je tato teorie úspor neskutečná psina. Naštěstí mezi posluchači seděl i ekonom Bob Frank. Když se povyk utišil, všechny ujistil, že si nic nevymýšlím. Psychologové zůstali jako opaření: nedokázali uvěřit, že jejich kolegové z katedry ekonomie mají tak směšné názory na lidské chování.* *
*
*
Modiglianiho hypotéza životního cyklu, při níž se lidé rozhodují, jakou část svého celoživotního majetku v každém období života spotřebují, nejenže předpokládá, že jsou lidé tak chytří, že si umějí (na základě racionálních očekávání) provést všechny potřebné výpočty, kolik si budou vydělávat, jak dlouho budou žít a tak dále, ale že současně disponují i dostatečným sebeovládáním, aby výsledný optimální plán mohli zrealizovat. Kromě toho zde platí ještě jeden nevyřčený předpoklad, a sice že různé formy majetku jsou vzájemně zaměnitelné. V modelu nezáleží na tom, zda je majetek uložen v hotových penězích, v hodnotě nemovitosti, penzijním spoření nebo ve starém obraze zděděném po předchozích generacích. Majetek je majetek. Z předchozích kapitol o mentálním účetnictví víme, že tento předpoklad není o nic nevinnější či přesnější než ony předpoklady o kognitivních schopnostech a síle vůle. Abychom předpoklad, že majetek je vzájemně zaměnitelný, poněkud zmírnili a do teorie spotřebního a spořicího chování začlenili mentální účetnictví, navrhli jsme s Hershem Shefrinem takzvanou behaviorální hypotézu životního cyklu.16 Vycházíme z toho, že spotřeba domácnosti v daném roce nebude záviset jen na jejím celoživotním majetku, ale i na mentálních účtech, v nichž je tento
* Jinými slovy to vyjádřil můj kolega z Cornellovy univerzity a dobrý přítel Tom Gilovich: „Nikdy mě nepřestane udivovat, kolik příhodných neplatných hypotéz sis už v ekonomické teorii dokázal najít.“
103
EKONOMIE NEPREDLOZENOSTI.indd 103
4.4.2017 15:06:53 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232466
NEOČEKÁVANÉ CHOVÁNÍ majetek veden. Mezní sklon ke spotřebě bude u výhry 1000 dolarů v loterii pravděpodobně mnohem vyšší než u podobného nárůstu na účtu důchodového spoření této domácnosti. Jedna studie dokonce zjistila, že mezní sklon ke spotřebě může být u nárůstu hodnoty penzijního spoření dokonce záporný! Tým behaviorálních ekonomů zde konkrétně dokázal, že když investoři získávají z penzijních programů vysoké výnosy, čímž bohatnou, ještě zvyšují své vklady,17 nejspíše proto, že si tyto investiční úspěchy extrapolují do budoucnosti. Abychom pochopili spotřebitelské chování domácností, musíme se jednoznačně vrátit ke studiu lidí, nikoli ekonů. Lidé nemají Einsteinův (nebo Barrův) mozek ani sebeovládání asketického buddhistického mnicha. Mají naopak emoce a vadné dalekohledy, s různými balíčky majetku zacházejí docela odlišně a nechají se ovlivnit krátkodobými výnosy na akciových trzích. Potřebujeme model pro takovéto lidi. Moje nejoblíbenější verze takovéhoto modelu je tématem následující kapitoly.
104
EKONOMIE NEPREDLOZENOSTI.indd 104
4.4.2017 15:06:53 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232466