Z kouta starších sester z rodu Hohenzollernů se ozvala kněžna Josefa Claryová, polkla přitom jednohubku s fran couzskou paštikou: „Výsosti, chcete říct, že můj manžel kníže Clary-Aldringen, vicekancléř česko-rakouské dvorské kanceláře, je neužitečný jen proto, že je příslušníkem vysoké šlechty?“ Císař Josef se nepřestal usmívat: „Vůbec ne, milá kněžno. Myslím, že váš kníže si osvojuje nový názor pro řízení státu. Státu se nevládne, státu se slouží. Jsme jen správci společ ného dobra.“ „Nejsou to názory pařížských encyklopedistů?“ „Jsou to výsledky rozumného uvažování,“ odpověděl Jo sef. „Nezáleží na tom, kdo se pod tyto názory podepisuje. Mimochodem, kněžno Claryová, váš ctěný manžel si tento názor osvojuje pomaleji, než bych si přál. Ale i tak je zářivou výjimkou.“ „Takže ještě existují i šlechtici použitelní pro ideální stát, o který usilujete… Jaká úleva pro nás,“ vyhrkla Eleonora Lich tenštejnová. „Jako by šlechtic nebyl člověkem,“ dodala tiše. „Kdybyste, milá Eleonoro, podnikla se mnou byť jen jednu cestu po našich zemích, nejednou byste si položila otázku, zda je šlechtic člověkem.“ Leopoldina si všimla, jak její sestra Lori zbledla. „Změňme téma, dámy! Veličenstvo, minule jste nedokončil vyprávění o loňské cestě do Ruska. Můj ctěný tchán kancléř Kounic poznamenal, že jste si prý s carevnou rozdělili svět. Jaká carevna Kateřina vlastně je?“ Císař se rozzářil. „Na svůj věk po padesátce zvládá carevna věci docela dob ře. S milenci se nejen miluje, ale navíc je i vychovává. Takový kníže Potěmkin a další… Staví Sankt Petěrburg, vystavěli nový
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232155