Na pátou tam buďte. Ani o hodinu později!“ zdůraznil ukazováčkem, když odcházel. „Nebojte se Vaše veličenstvo,“ plácl ho po zadku lupič. Plukovník povyskočil, až se tomu nahlas lupiči zasmáli. *** Patrick vedl vážný rozhovor s otcem, a to přímo v jeho pracovně: „To jste se pěkně vybarvil, otče. Jak jste se nečině mohl dívat na vraždu Edwardových rodičů? Proč si to přede mnou tajil? Myslel jste si, že se to nikdy nedozvím?“ rozčiloval se Patrick, když se bavili o dost závažné věci s otcem. „Byly ti zhruba dva roky a já jsem s tím musel žít celých patnáct let!“ vyprávěl otec zdrceně synovi. „Nikdy si to neodpustím... ale chci, abys odpustil ty mně?“ žádal ho otec o odpuštění a přitiskl ruce na jeho paže. „Nevím, jestli Vám to někdy odpustím, otče... Víte, Edward mi nějak přirostl k srdci... vidím v něm vzor otce, kterého jsem vždycky postrádal,“ řekl s velkou nenávistí k otci, kterému necítí žádnou autoritu a jsou rozdílné povahy. „Udělám všechno proto, abych Tvojí matku a tebe ochránil. Už neudělám tu samou chybu jako před lety,“ uznal své pochybení otec. „Neslibujte mi nic, otče, co sám nedokáže splnit,“ řekl drsně otci. Otci se začalo dělat šílený zle a chytl se za hrudník. „Otče, co je Vám?“ Obával se syn o otce. V tu ránu do pracovny vletěl roztržitý Edward s komorníkem Nicholasem. „Edwarde, pomoz otci!“ prosil ho Patrick o pomoc. „Co je Vám?“ ujal se ho Edward. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232152