98
2. Evropské pantheony
Takovéto prolnutí pantheonu do veřejného prostoru města můžeme pozorovat i v Praze, kde se jména mužů zasloužilých o národ objevují na vnějších zdech Muzea, jehož architektonický i ideový střed představuje Pantheon umístěný uprostřed čelního traktu Muzea. V prostoru Václavského náměstí před Muzeem na něj navazuje novodobá jezdecká socha sv. Václava doplněná sochami národních svatých. Vedle obyvatel Pantheonu v Muzeu se k průvodu sv. Václava „připojili“ – nebo jej významově doplňují, vyzývají či proměňují – sochy národních velikánů na jiných náměstích v centru Prahy, jak o tom bude řeč v 7. kapitole. Pomníky, stavby a obrazy jsou primárně nepohyblivé a veřejnost oslovují díky svému umístění na komunikačně uzlových místech (náměstích, křižovatkách, mostech) či v odpočinkových zónách, resp. díky prezentaci v rámci výstav6. Vizuálně dosažitelné jsou i umístěním na panoramatických městských návrších. To je jejich specifický způsob „cirkulace“. V době dynamického rozvoje reprodukčních technik je ovšem pantheony možno také kopírovat a dále šířit prostřednictvím reprodukcí v knihách, novinách, časopisech nebo na pohlednicích či v dokumentárních filmech, v nichž se vydávají za veřejností, již utvářejí. K ní se obracejí i tištěné sbírky literárních a/nebo výtvarných portrétů. Tyto sbírky – jako v případě sbírky Walhalla’s Genossen (1842, Soudruzi z Walhally) „z pera“ Ludvíka I. – někdy přímo navazují na stavební pantheony – v našem případě na řezenskou Walhallu – jako jejich výkladové doplnění. Trainova ilustrovaná sbírka biografií Walhallu naopak předešla.7 Oběma druhy publikací se podstatně rozšířil okruh veřejnosti, kterou Ludvíkova Walhalla oslovila. S ironií tak na ni reagovali jak The Foreign Quarterly Review (1932), tak 31. března 1841 v Paříži Heinrich Heine, který Walhallu s jistotou neznal z bezprostřední zkušenosti: Comptoire pana von Rothschild je velmi rozsáhlý, labyrint sálů, kasárna bohatství; místnost, kde baron od rána do večera pracuje – on taky nemá nic jiného na práci než pracovat – byla nedávno velmi zušlechtěna. Na krbu teď stojí mramorová busta císaře Františka Rakouského, s nímž Rotschild udělal nejvíce obchodů. Pan baron chce ostatně nechat z piety zhotovit busty všech evropských knížat, která si u jeho domu něco půjčila, a tato sbírka mramorových bust vytvoří Walhallu, která by mohla být daleko velkolepější než ta řezenská. Zda pan Rothschild oslaví druhy z Walhally v rýmech nebo nerýmovaně v královsko-bavorském lapidárním stylu, není známo.8 6 7 8
To je případ tzv. „panthéon de la guerre“, srov. Levitch (2006), srov. též Prahl (2014) aj. Srov. Train (1831, 1832a). „Das Comptoir des Herrn von Rothschild ist sehr weitläufig, ein Labyrinth von Sälen, eine Kaserne des Reichtums; das Zimmer, wo der Baron von Morgen bis Abend arbeitet – er hat ja nichts andres zu tun als zu arbeiten – ist jüngst sehr verschönert worden. Auf dem Kamin steht jetzt die Marmorbüste des Kaisers Franz von Österreich, mit welchem das Haus Rothschild die meisten Geschäfte gemacht hat. Der Herr Baron will überhaupt aus Pietät die Büsten von allen europäischen Fürsten anfertigen lassen, die durch sein Haus ihre Anleihen gemacht, und diese
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232105