98
Poválečné uspořádání na Balkáně
zákonodárný sbor. Volit směli všichni muži starší 18 let. Politické strany však byly zakázány, stejně jako verbální útoky proti králově osobě a ústavnímu pořádku. Jako král prosadil Zog některé podle svého názoru důležité změny jako nový občanský, trestní a obchodní zákoník, vypracované podle západoevropského vzoru, které nahradily zastaralé právní normy osmanského období. Především občanský zákoník zpracovaný podle francouzského vzoru, ve kterém se počítalo s civilním sňatkem a rozvodem, vyvolal značný odpor v konzervativních kruzích země, především v katolické církvi. Rovněž Zogovo opatření směřující k postátnění škol narazilo na odpor církví i sousedních států Itálie a Řecka, které poskytovaly katolickým a pravoslavným školám ochranu a ideovou podporu. Tyto změny však měly jen povrchní charakter a v praxi se lidé řídili spíše starými zvykovými zákony než novou legislativou. Pozemková reforma, kterou vyhlásil v roce 1931 za pomoci italských expertů, rovněž zůstala mrtvou literou. Relativní stabilita režimu spočívala v respektování tradičních vztahů na albánském venkově a na základě prohlášení loajality kmenových vůdců vůči panovníkovi prostřednictvím tradiční přísahy – besy. Povrchní evropeizací prošel rovněž život na královském dvoře. Dvořané se museli převléci do evropsky střižených obleků, jejich ženy musely povinně odložit závoje. Slabostí Zogovy vlády byla skutečnost, že byla vázána na osobu jediného člověka. Nebezpečí pro králův život zároveň představovalo ohrožení režimu v jeho základech. Za svoji kariéru proto musel Zog čelit nejrůznějším spiknutím a pokusům o atentát. Spiklenci se dostali svému cíli nejblíže ve Vídni v roce 1930, kdy při východu z opery krále postřelili. Nejvážnějším pokusem o jeho svržení byl puč části armády ve Fieri v srpnu 1935. Permanentní stres se podepsal i na králově zdravotním stavu. Jako silný kuřák trpěl značnými oběhovými obtížemi a působil předčasně opotřebovaně. Aby stabilizoval na trůně svou dynastii, oženil se na začátku roku 1938 se zchudlou šlechtičnou maďarsko-amerického původu Geraldinou Apponyiovou. V dubnu 1939 se jim narodil syn Leka. Parlamentu dominovali královi stoupenci jako Koço Kota a Pandeli Evangjeli, kteří se střídali v čele albánských vlád. Kota byl jedním ze strůjců Zogova návratu k moci v prosinci 1924, pravoslavný Pandeli Evangjeli byl starým účastníkem národního hnutí v rumunské emigraci před rokem 1912. Tito muži manipulovali volbami a úspěšně se bránili jakékoliv možnosti změny. Pokusy mladší a vzdělanější generace politiků, jako byl kultivovaný příslušník staré vlastenecké rodiny a syn jednoho z organizátorů Prizrenské ligy Abdyla Frashëriho Mehdi Frashëri, liberalizovat strnulé struktury režimu, vyšly naprázdno. Frashëri ani jako ministerský předseda, jmenovaný v roce 1935, neměl dostatečné páky k tomu, aby mohl alespoň některé své plány realizovat. Po jeho odvolání v listopadu 1936 se režim ponořil do staré nehyb-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232099