se do křesílka a dal si nohu přes nohu. Bylo evidentní, že teď nechce být přerušován, že to chce říct všechno, že tedy nechce na nic zapomenout, ale taky nechce dostat příležitost k tomu, aby ten proud řeči zarazil, protože si asi nebyl tak úplně jistý v kramflecích, taky to pro něj nebylo jen tak. Věděl, že to, co mi teď řekne, změní moje nahlížení na rodiče, které jsem si utvářela dlouhá léta. A že tedy nesmí mlčet a nic zastírat, ale taky nesmí říct víc, než je pravda, než ví, a musí to říct dostatečně jasně, abych si to nevykládala jinak, než to bylo.
Dělali jsme to, co jsme dělat chtěli Zdeněk přisvědčil, že o smrti mé matky ví totéž, co jsem mu už řekla. Samozřejmě mu to říkal táta. Máma tehdy v Africe musela udělat nějakou chybu. Táta tím byl pochopitelně zaskočený, protože měl mámu rád, opravdu rád. Měli vlastně senzační vztah, čím volnější, tím pevnější… Zdeněk se na mě podíval. Do té doby si žili úplně skvěle. Ano, táta měl trochu problémy, protože nechtěl vstoupit do strany, a tak ho pak vláčeli po různých místech mimo Prahu. Ale vždycky
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231992