Paní O’Neillová o tom nechtěla ani slyšet. „V tuhle hodinu? Když máte nachystaný pokoj pro hosty?“ Slíbila jsem Hope, že si bude moct přehrávač pustit v posteli, pokud tedy okamžitě přestane vřískat, vyčistí si zoubky a převlékne se do pyžamka. Abych se ujistila, že bude vážně sekat latinu, s díky jsem odmítla koktejl s Doll a její mámou a taky hned odešla spát. Cédéčko hrálo až k „Pochmurnému zimnímu slunovratu“, než Hope konečně usnula. ♦♦♦
Ležela jsem na zádech a přemýšlela o novoročních předsevzetích. Když jsem byla mladší, krasopisně jsem je vypisovala na papírky, které jsem pak stočila do malých ruliček, omotala barevnou bavlnkou z mámina šitíčka a zavěsila na úchytky komody ve svém pokoji. Budu mýt nádobí. Budu mámě víc pomáhat. Budu si střádat kapesné. Psát jsem je přestala už dávno, ale pořád jsem si je v duchu dávala – jako ostatně každý, nemám pravdu? Teď jsem ovšem nedokázala přijít ani na jediné. Před rokem jsme s mámou přivítaly Nový rok společně, s rozsvíceným stříbrným stromečkem v pozadí, silvestrovskou hudební show v telce a malou sklenkou Baileys v ruce. Moje předsevzetí byla pěkně přímočará: pořádně se nabiflovat, abych u maturity získala kýžené známky potřebné k přijetí na vysokou; ze sobotní brigády v místních potravinách si našetřit dost na to, abych mohla v létě cestovat. Vzpomínám si, jak jsem se mámy dřív ptávala: „A co ty?“ „Moje přání je vždycky stejné, Tess,“ odpovídala pokaždé. „Být spokojená s tím, co mám.“ Upřímně řečeno mě tím trošku rozčilovala, protože jsem byla přesvědčená, že nebýt taková světice, mohla toho v životě dokázat víc. Byla to inteligentní žena a čtenářka tak rychlá, že každý týden bez potíží zhltla dvě nebo tři knihy z knihovny. Dokázala zodpovědět veškeré otázky v Chcete být milionářem? Mohla se svým životem naložit lépe. Teprve teď jsem si poprvé uvědomila, že mi smysl jejích slov možná po celou tu dobu unikal.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231956