„Pane doktore, dá se to léčit?“ Tuto otázku slýcháme kupodivu nejčastěji od rodinných příslušníků lidí s psychickou chorobou. Odpovědí bude ve většině případů stručné a jasné „ano“. Protože dnes samozřejmě můžeme právě s pomocí psychofarmak vyléčit těžkou depresi, takže člověk je pak stejně fit jako před depresí. Dokonce i většinu lidí se schizofrenií můžeme buď zcela vyléčit, nebo přinejmenším uzdravit do té míry, že mohou vykonávat svou práci i jinak navazovat normální sociální kontakty. Otázka vyléčitelnosti je pro nás, lékaře, samozřejmě otázkou ústřední, neboť veškeré naše snahy musí vždy pokud možno směřovat k vyléčení. Přesto za touto otázkou většinou tkví něco jiného. Tázající nechce vědět, zda pacient bude zdráv, nýbrž zda bude zajištěno, že už psychické onemocnění nikdy nedostane. Každý vychází z toho, že chřipka je vyléčená, když je horečka a ostatní příznaky pryč. Samozřejmě tím není řečeno, že dotyčný člověk už nikdy v životě chřipku nechytí. Tak je tomu i s depresí a jinými duševními poruchami. Nelze s jistotou vyloučit, že někdo znovu nedostane depresi. Právě to však chceme od psychiatra slyšet. A tak od odborníka na duši očekáváme o trošku víc než od některých jiných polobohů v bílém plášti: nejen dočasné vyléčení, nýbrž jisté a stabilní zdraví. To je samozřejmě choulostivé. Protože za zdraví tento odborník plně odpovědný není. A tak se serióznost psychoterapeuta ukazuje v tom, zda je schopen na toužebnou otázku střízlivě, a tedy i trošku frustrujícím způsobem odpovědět, že u všech onemocnění, tělesných i duševních, je vyléčení radostným, ale nikdy věčným úspěchem. A terapeut mnohdy pokládá svou činnost za mimořádně smysluplnou právě tehdy, když se mu podaří svým spolehlivým doprovodem učinit utrpení tragického Proč je máme léčit, a pokud ano, které?
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231868