SLADE STORY
TAKE ME BAK ‘OME
očátkem května Slade vyrážejí na první regulérní domácí turné po větších divadelních a městských sálech, namísto dosavadního individuálního vyjíždění na jednotlivá, na sebe nenavazující klubová vystoupení. Důvody, proč kapela na turné vyjela až po zhruba sedmi měsících od okamžiku, kdy dobyla s „Coz I Luv You“ první místo britských žebříčků, jsou dvojí. Za prvé to byla již zmiňovaná, před úspěchem singlu nasmlouvaná klubová vystoupení, a jako jediný důvod uvádí tuto skutečnost ve svém životopise i Noddy. Tyto závazky by se však určitě daly bez problémů logisticky skloubit s koncertní šňůrou po velkých halách, kdyby zde neexistoval obyčejný lidský strach, sdílený kapelou i jejím manažerem, jak ho s přímočarostí sobě vlastní popsal Don: „Co se týče turné, byli jsme hodně opatrní. Měli jsme obavy z toho, zda to dokážeme. Věděli jsme, že umíme navázat kontakt s klubovým publikem, ale koncertní haly byly úplně o něčem jiném. Byl to Mel Bush, kdo přesvědčil Chase, že na to máme.“2 Teprve nabídka legendárního impresária, jenž se mohl pochlubit super úspěšnými šňůrami, které organizoval pro tak slavná jména, jako například David Bowie, Paul McCartney & The Wings či Led Zeppelin, zbavila Chandlera - který až dosud zastával strategii Elvisova manažera plukovníka Parkera: „vystupuj pouze v místech, které dokážeš vyprodat dvakrát“ - obav z možného neúspěchu ve velkých sálech. Bush jako předkapelu zajistil Status Quo, kteří v té době už dávno odložili své hippie oblečky z éry prvních hitů z konce šedesátých let a byli teď tou dlouhovlasou odžínovanou „cool“ kapelou, jak ji dnes všichni známe, tepající své heavy rockové boogie. Rick Parfitt, doprovodný kytarista a zpěvák Quo, na to s úsměvem vzpomíná: „Nemohli jsme tomu uvěřit. Dosud jsme tomu hřišti vévodili my, a najednou se objeví oni, a my jim děláme předskokany. Nevím, jak k tomu došlo, ale spojení těchto dvou kapel do jednoho večera bylo pro publikum skvělé.“4
P
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231853