Kapitola druhá / V zemi vycházejícího slunce je pití uměním,
které je třeba brát vážně
V zemi vycházejícího slunce znamená „dát si žebřík“ noční jízdu z baru do baru, při níž se zjistí, kam až je možné se vyšplhat. Thad ze zkušenosti věděl, kdy přestat. Jako správný Bretonec mohl na hodně vysokou příčku. Jistá výhoda v zemi, kde je pití umění a bere se vážně. Při pití alkoholu se smí říci vše, o čem se jinak mlčí, neboť všechna slova a skutky budou druhý den zapomenuty, včetně útoků proti posvátné hierarchii řídící veškeré chování v soukromí, na veřejnosti i v práci obyvatel japonského souostroví. Naštěstí, jinak by to totiž plno lidí nepřežilo. Thad jako vždy u pití vyčkával, až se mu alkohol dostane do krevního oběhu a zpomalí běh věcí, zaostří zrak, zdokonalí sluch a dodá mu pocit všemocnosti. Po pár skleničkách miloval celý svět. První runda mu vrátila sílu. Druhá jistotu, o kterou přišel na podlaze dódžó. Nobu mu dobře radil, musí začít od píky: procvičit základy, vydat se dál, přiblížit se Cestě a filozofii a nejen mávat rukama jako špatný herec. Třetí runda v něm vyvolala vzpomínky silou, bez které by se obešel. Pod vlivem alkoholu, který v něm už pár dní proudil, se mu vrátilo vše do posledního detailu. Znovu ucítil vůni chodníků po dešti v Paříži a vzpomněl si na přeháňku, která ho přinutila schovat se do Malého japonského krámku. Přesně viděl intenzivní provoz na levém nábřeží i barvu kimona, kterou Pamela ten den měla na sobě: modré jako noc s motivem růžových květů. Znovu pocítil něco jako pevnou jistotu: tajemství
107 japonsky_kramek.indd 107
24.04.2017 18:34:34
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231745