r a l f roth m a nn
Byla uvázaná za nohy a také k sobě, nedávno jim uřezali rohy; kárka plná rýhovaných, dobrou paži dlouhých rohů stála vedle oltáře. „Vypadá to tak,“ zamumlal Walter, zatímco ohmatával jedno vemeno. Ochlupené struky této rasy byly kraťoučké, a místo sevřené dlaně je bylo třeba dojit konečky prstů. „Nebo počkej, tady je jedna březí, a to pořádně. Ta brzo slehne.“ Dřevěná vědra, která stála mezi kupkami krmení v jesličkách, byla sice prázdná, ale zaneřáděná a v tabernáklu ležela jenom krabička zápalek. Z křtitelnice se ale dala vyjmout mísa ve tvaru mušle, a poté co překontrolovali kravám pouta, strčil Walter umělecky gravírovanou cínovou mísu pod vemeno. Na rozdíl od mnoha březích krav, které poskakují a dupou, když jim člověk bere první, pro tele životně důležité mléko, chovala se tahle, zřejmě jalovice, úplně klidně; dokonce Fietemu olizovala ruku. Walter nadojil dobrý litr a pak se oba posadili pod věčné světlo, jež viselo od stropu, a střídavě upíjeli. Mlezivo bylo husté jako pudinková omáčka a protkané jemnými nitkami krve, není nic, co by dodalo víc síly, a poté co mísu dopili, zkoumavě si prohlíželi emblém na dně, gryf se zahnutou šavlí v jednom pařátu a tři růže v druhém. „Fidelis ad mortem“ stálo pod tím. „Věrný až do smrti,“ překládal Fiete. „To člověku připadá povědomý, co?“ Děla utichla, bombardéry už nebylo slyšet, přesto signál k ukončení poplachu nezazněl. „Psala Ortruda,“ zamumlal, a zatímco kouřil, díval se otevře100
Rothmann_zemrit_na_jare_vnitrek_2.indd 100
21.4.2017, 10:04:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231743