Až vyjde slunce
„To je neuvěřitelné! Chci říct, že tomu nemohu uvěřit.“ „Akorát bude lepší, když si vymyslíš jiné jméno, protože jsem o tobě s pár lidmi mluvil,“ vysvětloval s vážností v hlase. „Co třeba Růžena? Teď už nezněl vůbec vážně. „A co třeba Hilda?“ pokrčila nos. „Hildegarda bude lepší,“ oba se rozesmáli, načež se jejich rty spojily ve vášnivém polibku.
„Co bys řekl na tousty?“ „S čím?“ „Klasika – šunka, sýr.“ „Dám si rád,“ potvrdil jí Sam a zamířil do koupelny, aby si dopřál sprchu. Amélie se chtěla nejprve převléknout, protože už byl opravdu nejvyšší čas. Začala se prohrabovat skříní a hledala něco pohodlného na doma. Nakonec vybrala světle modré tepláky a obyčejné sportovní tílko. Než opustila místnost, zkontrolovala svůj odraz ve velkém zrcadle, před kterým zůstala strnule stát. Tohle se jí musí zdát. Natočila se z boku, aby se ujistila, že to co vidí, není jen nějaká vycpaná kapsa na tílku. Ne, žádná kapsa tam nebyla. Zírala na nezvykle vyklenuté, ale pevné bříško a před očima se jí dělalo černo. Tohle je hloupost - Sam se vrátil sotva před dvěma týdny, nemohlo to být těhotenstvím... prostě nemohlo. Možná jen přibrala, vždyť poslední dobou nosí pořád volné košile, tak si toho jen nejspíš nevšimla. Každopádně se z tílka vysvlékla a nasoukala se do volné tuniky, poté se vydala do kuchyně, aby připravila jídlo.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231732