Jedu na ty nohy! (Ukázka, strana 99)

krátkém zaváhání začal četař rozsáhlý výklad, během kterého se i s nadporučíkem odebrali na krátkou procházku směrem k nepoužívané stojánce pro ná­ klaďáky. Po deseti minutách se vrátili a mlčky usedli v písárně proti sobě. „Pane nadporučíku, jestli bych to mohl nějak uza­ vřít, sotva se najde lepší příklad iniciativy, se kterou by mohli být spokojeni všichni zúčastnění. Jsme koneckonců na jedné lodi. A akci, za kterou není osobně zodpovědný, ale která přesto výrazně snižuje dosud trvale hrozící riziko mimořádky, by měl ze všeho nejvíce ocenit velitel posádky. Je to jako s Jin­ dřichem II. a Tomášem Becketem, jen s tím rozdílem, že plukovník Lesák ani nemusel zvolat: ,Copak se nenajde nikdo, kdo mne zbaví těch otravných filtrů?‘ Buď o tom vůbec nemusíme mluvit, a až to jednou někdo zjistí, můžeme se tvářit, že už je to tak přece dávno, nebo s tím dokonce můžeme vyrukovat a ná­ rokovat si zásluhy. Trochu jsem zapátral – víte, co je pravděpodobnou příčinou toho, že se doposud nepodařilo té filtrační kauzy zbavit? Podle všeho už neexistuje formulář na vyřazení tohoto druhu výstroje… Podle mých zkušeností se ale jistě najde nějaký formulář s kolonkou ,jiné‘, nejlépe něco jako potvrzení o ekologické likvidaci závadného materiálu a tak podobně. Řešení určitě je, jenom se do toho nikomu nechtělo. Do té doby bychom mohli požívat dobrodiní znovuobjeveného skladu filtrů.“ Nadporučík se s nevyzpytatelným výrazem zahlou­ bal. Možná přemítal, zda Jindřich II. není krycí název 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231660

nějaké vojenské operace a ze které země NATO asi pochází generál Becket. Nakonec neutrálně zachr­ chlal a zvedl se k odchodu. Ve dveřích zaváhal. „Zmí­ nil jste nějaké časopisy…“ „To je pravda. Jako obvykle vedou křížovky, sport a… ten třetí druh.“ „Dobrá tedy. Křížovky nechávám bez komentáře.

Ale sport a… ten třetí druh vždy předložíte nejprve osobně ke kontrole v mé kanceláři.“ „Provedu!“ A tak se stalo, že sklad byl dokonce oficiálně vy­ značen na mapách naší roty a záhy se ho podařilo propašovat i do map na celém útvaru. „Cítím, že se možná staneme součástí historie těchto kasáren,“ nechal se později slyšet Jedle. „Tohle je krásná historka. Podobně jako hon na lišku.“ Zdvořile jsem se ho otázal, co je to hon na lišku. „Hon na lišku? To je taková vojenská bajka. Teď si možná myslíš, jak jsi na to vyzrál a jak máš všechno pod kontrolou. A to by člověk nikdy na vojně neměl předpokládat! Naštěstí je zde balada o honu na lišku, jako trvalé memento všem záklaďákům i gumám, a až ji uslyšíš, pochopíš, že člověk tady neví dne ani hodiny. Teď ti ji ale neřeknu, neboť odcházím na vycházku – mimo jiné je třeba rozšířit naši knihov­ ničku ve skladu filtrů. Její chvíle přijde po posledním nástupu před civilem, čímž důstojně uzavřu svou kariéru v těchto zdech přejících absurditám.“

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231660

BAJKA O HONU NA LIŠKU A je to tady. Od rána panuje v posádce slavnostní nálada. Čtvrtina mužstva si balí své věci, poplácává se po zádech, se slzou v oku se naposledy rozhlíží po známých budovách. Mnozí jsou silně znaveni po nočních oslavách, mnozí ještě na poslední chvíli uvízli v sítích VP. Dubňáci odevzdávají své vojenské svršky a statky a za mohutného volání „Civil!“ vyhlí­ žejí okamžik srovnatelný údajně jen s absolvováním maturity a prvním sexem.

Kroužek mnoha zůstávajících, ale i některých ma­ záků se shromáždil před naší budovou kolem býva­ lého hlavního písaře. „Jak jsem slíbil, děti moje, podělím se s vámi nyní o neutuchající moudrost, jež vás, osvícené, může provést úskalími vojny, jako provedla mne a přede mnou četaře Kláska a před ním desátníka Vosměrku a mnohé další hlavní písaře, spolu se všemi jejich bratry ve zbrani z jejich ročníků, kteří byli ochotní naslouchat zkušenosti předků a vzít si z ní ponau­ čení. Za opatrování tohoto moudra je od dnešního dne zodpovědný desátník Východleský, avšak i vy jej 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231660