SUE TOWNSENDOVÁ
v novinách a povídala jsem mamce, že chodíš k nám do ško ly, ale mamka říkala, že to není možné, protože v novinách psali, že je ti teprve pět. A tak potřebuju tvůj podpis, abych měla důkaz, že tě znám.“ Dal jsem tomu děcku svůj autogram. Nejspíš si budu mu set zvyknout na to, že na mě jednoho dne začnou fanoušci dotírat. Celou matiku jsem si cvičil podpis. Šel jsem domů; kou kal jsem se na pochod oddílů od Falkland napříč Londýnem. Díval jsem se po Cliveovi Kentovi, ale neviděl jsem ho. Středa, 13. října Matka dostala z Úřadu sociálního zabezpečení poukázku na nákup kalhot ke školní uniformě. Je v hodnotě 10 liber. Abych ale kalhoty dostal, musím s poukázkou do jednoho ze tří speciálních obchodů schválených sociálním úřadem. Všechny vyjmenované obchody – Henry Blogetts a synové, vybavení pro školu, Swingin’ Sixty’s a Mick n’ Dave’s – jsou všeobecně známé tím, že prodávají strašlivé hadry za vyso ké ceny. Nehodlám se nechat natolik ponížit, abych tam s poukáz kou šel. Dal jsem si ji do peněženky. Až budu bohatý a slavný, budu se na ni dívat a ukážu ji možná svým přátelům na důkaz toho, že jsem kdysi okusil, jak chutná chudoba. Čtvrtek, 14. října Dneska jsem se šel podívat na malého Bretta. Vypadalo to, jako by věděl, že jsem jeho bratr. Když jsem se na něj při šel kouknout do postýlky, uštědřil mi přihlouplý, bezzubý úsměv a vší silou mi svíral ukazovák. Docela se mu vyčistila pleť. Možná to ještě nemá úplně ztracené. Babička mi připadala děsně ztrhaná, ale přece jenom ne tolik jako Šídlo. Ty dvě ženské si jdou pěkně na nervy.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231659