100
Ari Marmell
jsem, Ïe by se mezi tolika lidmi pokusili o nûco vût‰ího, ale rozhodnû jsem na nû nechtûl ãekat. Zaãal jsem se sunout ke dvefiím v pfiední ãásti vozu, abych mohl vyskoãit, jakmile se otevfiou. A vidûl jsem, jak se dvefie do vozu pfiede mnou otevfiely a dovnitfi ve‰lo nûkolik maníkÛ. Ti nejenÏe mi pfiipomínali ty chlápky z auta, byli to oni. Byl jsem si jist˘, i pfiestoÏe jsem je pfiedtím zahlédl jen letmo. Dostali se mezi mû a v˘chod. Museli mû sledovat na nástupi‰ti, vidûli, do kterého vagonu nastupuju, a obstoupili mû z obou stran. A já jsem si jich vÛbec nev‰iml. Byl jsem váÏnû úplnû mimo. Brzdy skfiípaly, kdyÏ vlak zaãal zpomalovat pfied stanicí na Jednapadesáté, a aÈ visím, jestli se v‰ichni nezaãali hrnout ke dvefiím! Nevím, kolik lidí tady doopravdy chtûlo vystoupit a kolika jen do‰lo, co se dûje – obãané mûsta vûdûli, Ïe mají jít z cesty, kdyÏ se k sobû blíÏí dvû party chlápkÛ –, ale kaÏdopádnû jsem ke své nejvût‰í smÛle pfiicházel o svûdky. Vût‰ina lidí se vyhrnula ze dvefií, jakmile se otevfiely, nûktefií se dokonce protáhli za jednou nebo druhou partou do sousedních vagónÛ. Maníci je nechali projít, nûktefií se dokonce dotkli okraje klobouku. Napadlo mû, Ïe bych mohl prorazit, ale hned jsem tu my‰lenku zahnal. Nemûlo smysl vydat se jim jen tak. Celkem jich bylo sedm; tfii za mnou, ãtyfii pfiede mnou. Takhle zblízka jsem si je mohl lépe prohlédnout. Tohle opravdu nebyli Îralokovi ranafii. V‰ichni byli pfiíli‰ bledí, vût‰ina mûla svûtlej‰í vlasy a sakra dobfie poznám irské rysy. Vzhledem k tomu, Ïe se na mû povûsili v okamÏiku, kdy jsem ode‰el od Fina, to museli b˘t chlapi z pfiedmûstí. „Hele, kámo.“ V‰ichni vypadali skoro stejnû – svrchníky nebo kabáty, pod nimi nic moc – takÏe jedin˘ dÛvod,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231631
101
Îhavé olovo, chladné Ïelezo
proã jsem mûl za to, Ïe chlápek, kter˘ promluvil, jim velí, bylo právû to, Ïe promluvil. „Není tfieba dûlat Ïádnej rozruch. Chceme si jenom promluvit.“ „Tak mluvte.“ Ukroãil jsem stranou, abych je mohl merãit a pfiitom se obãas mrknout na okna, v nichÏ se odráÏeli chlápci za m˘mi zády. Vidûl, co dûlám a pobavenû se u‰klíbl. „Chceme vûdût, co jsi zaã a co mበdo ãinûní s Ottatiov˘mi.“ Zoufale mi chybûla hÛlka, úplnû jsem cítil, jak mû svûdí dlaÀ, ale tûmhle maníkÛm by se asi moc nelíbilo, kdybych najednou sáhl do kapsy. „To s kaÏd˘m, kdo promluví s Ottatiov˘mi, zacházíte takhle?“ Jeho ú‰klebek uÏ nebyl tak pobaven˘. Teì se spí‰ mraãil. „KdyÏ je známe a kdyÏ máme moÏnost si popovídat, tak jo. Tak co, kápne‰ boÏskou?“ „Jo, jo, jen se tak nedurdi.“ ·Èouchl jsem do vysavaãe botou a pak jsem vloÏil v‰echno, co jsem dokázal, do m˘ch slov a pohledu, a zasáhl ho silou vÛle. „Jsem jen cesÈák, pane. Zastupuju Credneho opravnu… domácích…“ NeseÏral mi jediné slovo. Poznal jsem to podle toho, Ïe z kapsy vytáhl mosazn˘ boxer a nasadil si ho na prsty pravé ruky. Pfiede mnou i za mnou se rozevfiely svrchníky a ukázaly se basebalové pálky, topÛrka od seker, dokonce i policejní obu‰ek. No, aspoÀ to vypadalo, Ïe mû nechtûjí oddûlat, jen mû rozezpívat. Asi aby vûdûli, jestli jsem dost dÛleÏit˘ na to, aby mû zmlátili. Nechápal jsem to. Mûlo to fungovat! Dokonce i bez mé L&G, i bez té víc neÏ minuty, co jsem se na nûho soustfiedil, a pfiestoÏe jsem se cítil jako hadr na podlahu, nûjak˘ úãinek to mít mûlo. Pfiinejmen‰ím se mûl aspoÀ na chvilku zamyslet, zváÏit, jestli mluvím pravdu, kdyÏ uÏ to rovnou neseÏral. Nic. Jako kdybych vÛbec nic neudûlal.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231631
102
Ari Marmell
„Poslední ‰ance, kámo.“ Pfiejel prsty levé ruky po vrubech boxeru. „A aÈ tû ani nenapadne mi lhát.“ „No dobfie, dobfie.“ Pokrãil jsem rameny, rozhlédl se, za‰oupal nohou a strãil ruce do kapes… Nervózní pohyby, víte? Toho posledního si ani nev‰imli. „Najali mû, abych na‰el tvoji matku, abychom vûdûli, jestli ti máme fiíkat parchante nebo zkurvysynu.“ Já vím, já vím. Ale byl jsem utahan˘, vztekl˘, v‰echno mû bolelo a tohle ze mû prostû vylítlo. Vyrazil po mnû, hodnû rychle, a jeho chlapi byli jen nepatrnû pomalej‰í. Ale já byl pfiipraven˘. A pfiedev‰ím moje hÛlka. Kopl jsem vysavaã na nûho, zároveÀ jsem z kapsy vytrhl L&G a zasáhl ho rychl˘m náporem, kter˘ ho zbavil kousku ‰tûstí. Ta kombinace staãila, aby hodnû ne‰ikovnû zakopl. Pokusil se vysavaã pfieskoãit, zachytil ‰piãkami bot za rukojeÈ a padl rovnou na obliãej. Dal‰ím náporem jsem zasáhl ranafie za ním, takÏe dva zakopli o svého ‰éfa a pfiipojili se k nûmu na ‰pinavé podlaze, kde vytvofiili impozantní hromadu propleten˘ch údÛ, svrchníkÛ a tup˘ch pfiedmûtÛ. To mi poskytlo chvilku, abych se mohl vûnovat tûm za mnou. Ale zároveÀ jsem cítil husí kÛÏi po celém tûle. Ale kdyby jen husí kÛÏi. KÛÏe se mi svíjela a kroutila, jako kdyby chtûla zdrhnout a mû tady nechat. A pak jsem uvidûl dÛvod. Oãi mû zaãaly ‰típat a slzet. Za mnou byli tfii chlapi. Jak jsem uÏ fiekl, jeden mûl pálku a druh˘ policejní pendrek. Ale ten tfietí… Ten tfietí drÏel v ruce kus trubky. Îelezné trubky. Pohled se mi zúÏil, jako kdybych tu zbraÀ vidûl klíãovou dírkou. Najednou to uÏ nebyla obyãejná rvaãka nebo potyãka, ze které bych vyvázl nejv˘‰ s pár modfiinami a zlomen˘mi kostmi, které by se mi za den dva zahojily. Mohl jsem pfiijít k o‰klivému zranûní.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231631