100
Ari Marmell
jsem, Ïe by se mezi tolika lidmi pokusili o nûco vût‰ího, ale rozhodnû jsem na nû nechtûl ãekat. Zaãal jsem se sunout ke dvefiím v pfiední ãásti vozu, abych mohl vyskoãit, jakmile se otevfiou. A vidûl jsem, jak se dvefie do vozu pfiede mnou otevfiely a dovnitfi ve‰lo nûkolik maníkÛ. Ti nejenÏe mi pfiipomínali ty chlápky z auta, byli to oni. Byl jsem si jist˘, i pfiestoÏe jsem je pfiedtím zahlédl jen letmo. Dostali se mezi mû a v˘chod. Museli mû sledovat na nástupi‰ti, vidûli, do kterého vagonu nastupuju, a obstoupili mû z obou stran. A já jsem si jich vÛbec nev‰iml. Byl jsem váÏnû úplnû mimo. Brzdy skfiípaly, kdyÏ vlak zaãal zpomalovat pfied stanicí na Jednapadesáté, a aÈ visím, jestli se v‰ichni nezaãali hrnout ke dvefiím! Nevím, kolik lidí tady doopravdy chtûlo vystoupit a kolika jen do‰lo, co se dûje – obãané mûsta vûdûli, Ïe mají jít z cesty, kdyÏ se k sobû blíÏí dvû party chlápkÛ –, ale kaÏdopádnû jsem ke své nejvût‰í smÛle pfiicházel o svûdky. Vût‰ina lidí se vyhrnula ze dvefií, jakmile se otevfiely, nûktefií se dokonce protáhli za jednou nebo druhou partou do sousedních vagónÛ. Maníci je nechali projít, nûktefií se dokonce dotkli okraje klobouku. Napadlo mû, Ïe bych mohl prorazit, ale hned jsem tu my‰lenku zahnal. Nemûlo smysl vydat se jim jen tak. Celkem jich bylo sedm; tfii za mnou, ãtyfii pfiede mnou. Takhle zblízka jsem si je mohl lépe prohlédnout. Tohle opravdu nebyli Îralokovi ranafii. V‰ichni byli pfiíli‰ bledí, vût‰ina mûla svûtlej‰í vlasy a sakra dobfie poznám irské rysy. Vzhledem k tomu, Ïe se na mû povûsili v okamÏiku, kdy jsem ode‰el od Fina, to museli b˘t chlapi z pfiedmûstí. „Hele, kámo.“ V‰ichni vypadali skoro stejnû – svrchníky nebo kabáty, pod nimi nic moc – takÏe jedin˘ dÛvod,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231631