Hostinec
Jsme bohatí, vše koupíme. Jsme geniální, vše zjistíme. Jsme nesvobodní, nic neděláme. Jsme chudí, nic nechceme. Jsme hloupí, nic nevíme. Jsme šťastní, potenciálně.
květy & konfese
anima/Exit
nemoh to zastavit před očima se mu v rychlém sledu střídaly drobné tváře šilhajících květin vstal druhý den pršelo za oknem ubíhal blýskavý pás silnice z auta kdosi vyhodil psa stál udiven vítr teprv zdvihal prach směrem k zahradám v Q
kdesi na konci ztracený dálnice bistro jak zmačkaný akordeon někde na druhý straně řeky šéf je s tebou náhle fyzicky zajedno nacpe tě do uličky za barem s holubičkou z kartonu říkáš, že vrátíš všechny cigarety řekla: Nic z toho se nestalo, baby
VI. • • •
Učíme se jazyk, světový jazyk, ztrácíme Jazyk, svůj Jazyk. jazyk a Jazyk splývají v nový jazyk. Cizí jako my sami.
Hana Ryšánková píše kratší básnické útvary, které se prostřednictvím různých kulturních odkazů (Lynch, Ginsberg, Leary, jazzové legendy Billie Holiday nebo Miles Davis) rády toulají po světě. Autorka je však stejně tak schopna vykouzlit báseň z prostředí jarní Hané a hlavně pracovat se zajímavými a osobitými obrazy (bistro jak zmačkaný akordeon; holky v lodičkách / jako vyprošťovák / na bezútěšná rána). Vybírám následující básně, které publikaci v literárním časopise snesou bez jakéhokoli uzardění:
Vzpomínáš? Ginsberg v New Yorku umíral na kameru Timothy Learymu oddělili hlavu jeho tělo uložili do tubusu s tekutým dusíkem a jako hvězdu možná vystřelili do vesmíru — —
s. k. Haná
ležíme na břehu na dohled tenisových kurtů někoho napadlo v březnu vykoupat se v Moravě někdo je neplavec holky v lodičkách jako vyprošťovák na bezútěšná rána drkotající zimou liduprázdným městem
Básně Petra Vašků charakterizují témata soudobého města a jeho periferie teritoriální i sociální, s charakteristickými postavičkami, s prokouřenými a propitými výjevy z bezútěšné reality. Je to téma objevující se u mladších autorů poměrně často (jak alespoň soudím z příspěvků zasílaných k nám do Hostince), ale Petrovo psaní se na rozdíl od textů jiných nespokojuje s pouhým záznamem či konstatováním viděného: autor umí přetvořit popis v originální metafory (Periferie je toporná striga / zmlácený rváč / tonoucí klín hřebene; slunce se navzájem / požírá s asfaltem) nebo přirovnání (Brno smrdí jako starý pes; komíny trčí z horizontu / jako nevylámané zuby), včetně překvapivého, ale básnicky vysoce funkčního využití apoziopeze ve verši Brno je prázdné jako. Ze souboru autorem věcně nazvaného „Věci“ dávám prostor čtveřici textů:
???????????????????
šlo by umřít a nikomu to neříct (ale co by to bylo za způsoby)
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231629