„Musím jít vařit. Zvu vás na oběd. Nevařím žádný zázrak. Budeme mít bramborové placky s povidly. Pokud to jíte, jste srdečně zván,“ usmála se na něho. „Děkuji, přijdu moc rád,“ řekl s úlevou. „Jste obdivuhodná žena, paní Jasmíno. Velice vám děkuji za pochopení.“ „Neděkujte. Tohle je samozřejmé mezi slušnými lidmi. Až přijdou děti, přijďte se najíst.“ Odběhla do domu, zadělala těsto na bramborové placky. Připravila švestková povidla, která vařila sama. Nejednalo se o kolomaz, jak říkal Libor švestkovým povidlům koupeným z obchodu. Pak zavolala svého advokáta. Požádala ho, aby se ujal i pana Vaňátka. „Jakmile budete mít chvilku času, stavte se u nás. Mám určitou velmi zajímavou podrobnost.“ Za chvíli se přihnaly děti. Po nich se objevil i zahradník. „Děti, ode dneška s námi bude jíst i pan zahradník. Zítra přivede svého syna Milánka. Bude si s vámi hrát. Občas mu půjčíte tříkolku, ukážete mu, jak si hezky hrajete na zahradě i v domě. Teď dobrou chuť.“ „Děkujeme. Taky přejeme dobrou chuť,“ zaznělo sborově. Všichni se najedli. Zahradník poděkoval, šel zase pracovat. Bylo na něm vidět, že ve společnosti pookřál. Druhý den skutečně zahradník Igor přivedl malého Milánka. Chlapeček byl plachý. Jasmína mu dala kakao a bábovku. Za chvilku se rozkoukal. Bylo hezky, vzala jej pak za ruku a ukázala Milánkovi, kde pracuje tatínek. Chvíli jezdil na půjčené tříkolce, chvílemi sledoval tatínka. Potom začal pomáhat na zahradě. Moc se mu práce líbila. V poledne přišly děti. Společně se najedly, byla rajská omáčka. Děti ji milovaly. Zahradníkovi i jeho synovi také chutnala. Po obědě si šly děti lehnout společně s Milánkem. Jasmína mu přidělila pos98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231505