Diamantov˘ trÛn / Elénium – kniha první
101
osoby, pfiítomné zloãinu, a pfiivést je do Cimmury. Jejich v˘povûì by nemûla zanechat pochybnosti.“ „No jistû,“ pfiitakal Dolmant. „Îádné pochybnosti. Pfiesto si myslím, Ïe nám dovedu u‰etfiit ãas. Shodou okolností tady mám oãitého svûdka událostí na hradû Radunu a domnívám se, Ïe jeho svûdectví nemÛÏe nikdo z pfiítomn˘ch zpochybnit.“ Otoãil se na vévodu Raduna, schovaného v kutnû. „Budete tak laskav a pfiedstoupíte, bratfie?“ Anniበsi hryzl nehty. Bylo jasnû vidût, jak ho zlobí, Ïe vy‰etfiování nevede sám. DolmantÛv svûdek ho úplnû vykolejil. „Odhalíte svoji totoÏnost, bratfie?“ poÏádal Dolmant kapucína, kdyÏ pfiedstoupil pfied krále. KdyÏ se Radun ukázal, vítûzoslavnû se usmíval. „Str˘ãku!“ zvolal v úÏasu král Dregos. „Str˘ãku?“ zopakoval král Wargun, vyskoãil na nohy a rozlil víno. „Toto je vévoda Radun, mÛj str˘c,“ oznámil král Dregos. „Vypadá to, Ïe jste se zázraãnû uzdravil, Radune,“ smál se Wargun. „Blahopfieju. Ale povûzte mi, jak jste si nasadil tu ufiíznutou hlavu?“ Anniበzbledl jako stûna. Nevûfiícnû na vévodu Raduna zíral. „Jak jste se...“ vyprskl. Vtom se ovládl. Chvíli se rozhlíÏel na v‰echny strany, jako by chtûl utéct, ale vzpamatoval se. „Va‰e Veliãenstva,“ vykoktal, „oklamali mû fale‰ní svûdkové. Prosím, odpusÈte mi.“ Pot se z nûj jen lil. Najednou se otoãil. „Chopte se tûch lháfiÛ!“ Ukázal na vydû‰ené kmány. Nûkolik církevních vojákÛ je ihned odvedlo ze sálu. „Anniá‰e hned tak nûco nerozhodí,“ poznamenal Kalten smûrem k Sparhawkovi. „Kolik vsadí‰, Ïe ti dva doÏijí veãera?“ „Nesázím se, Kaltene. A rozhodnû nevsadím na nûco takového.“ „Nepovíte nám, co se na va‰em hradû opravdu stalo, pane vévodo?“ pobídl Raduna patriarcha Dolmant. „Bylo to prosté, Va‰e Milosti,“ odvûtil Radun. „Pfied jistou dobou mne pan Sparhawk a pan Kalten pfiijeli varovat, Ïe oddíl ÏoldnéfiÛ v pandionské zbroji chce napadnout mé sídlo a pomordovat moji rodinu. Mûli s sebou dostatek prav˘ch PandionÛ. KdyÏ pfiijeli fale‰ní, pan Sparhawk je zahnal.“ „Tos mûl ‰tûstí,“ poznamenal král Obler. „Kter˘ z vás je ten Sparhawk?“ Sparhawk vystoupil. „Já, Va‰e Veliãenstvo.“ „Jak jste se o tom komplotu dozvûdûl?“ „Úplnou náhodou, Va‰e královská Milosti. Vyslechl jsem jeden rozhovor. Ihned jsem zpravil pana Vaniona a ten povûfiil mne a Kaltena ochranou pana vévody.“ Král Dregos vstal a sestoupil ze stupínku. „Ukfiivdil jsem vám, pane Vanione,“ pravil se staÏen˘m hrdlem. „Mûl jste ty nejlep‰í úmysly a já vás kfiivû obvinil. MÛÏete mi kdy odpustit?“ „Není co, Va‰e Veliãenstvo. Za dan˘ch okolností bych se zachoval stejnû.“ Arcijsk˘ král stiskl komturovi ruku. „Povûz mi, pane Sparhawku,“ fiekl král Obler, „dovede‰ ty spiklence identifikovat?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231254