je základ (tu já, popravdě řečeno nikdy neměl, ale to tady nebudeme rozebírat). Pochvalu dostaneš jen za jedničky s hvězdičkou – s obyčejnými jedničkami se snad nespokojíš! Za jedna minus bude trest: stokrát opíšeš „jsem špatný student“ a pověsíš si to na nástěnku v pokojíčku – ať každý vidí, že se máš v čem zlepšovat! To tě popožene, aby se to příště nestalo. Stejně nechápu, proč pořád nad sebou potřebuješ bič, proč se nesnažíš být perfektní sám od sebe. Chybí ti ctižádost i talent, to já ve tvých letech… Zde vidíme opačný extrém. Takový přístup dokáže zničit sebevědomí i hochovi, který si ještě v kočárku užil s maminkou bezpečnou vazbu. Má-li navíc sourozence, kterého rodiče naopak chovají jako v bavlnce ještě v deseti letech, je na celoživotní mindráky zaděláno. René by mohl být i Charlottin brácha – syn téhož narcistního pana místostarosty, který se jako nedostudovaný vrhl do politiky a našel tam jediné pole, kde mohl jakžtakž uspět. Jako správný narcis si může i své děti rozdělit na „dobré“ a „špatné“ – bude hýčkat roztomilou dcerušku, do které promítá své „dobré já“, a cepovat synka, aby měl lepší známky, než se kdy podařilo vybojovat jemu samotnému (vysvědčení mu samozřejmě nikdy neukáže). V Reném vlastně napravuje své „špatné já“.
Narcis stokrát jinak Může i z takto ponižovaného dítěte vyrůst narcis? Kupodivu může. Zdá se to skoro neuvěřitelné – vždyť jak by se mohl stát samolibým někdo, kdo je nucen sobě i celému světu stokrát opakovat „jsem špatný“ při každé sebemenší chybičce? Může se to stát. Ve hře jsou ony komplikované přesmyky mezi „dobrými“ a „špatnými“ obrazy sebe a druhých. I věčně peskovaný a nikdy „dost dobrý“ René si může v koutku své duše přifukovat svou téměř splasklou narcistní bublinku a všechno to „špatné“, o čem ho přesvědčuje otec, opět přehodit na někoho jiného, úplně to potlačit, nechat z toho vyrůst nějakou obzvláště nevzhlednou kopřivu zvanou psychosomatická choroba a mnoho dalších věcí. S „dobrými“ a „špatnými“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231223