Kritických rozměrů mohou nabývat různé situace, v nichž je člověk konfrontován s vážným rizikem ohrožení, přičemž v pojmu „krize“ je akcentována rozhodující mez, za kterou už nelze zátěž dále zvyšovat bez destruktivních následků. Nutnou podmínkou další existence živého systému je dosažení obratu nepříznivého vývoje. Na vzniku krize se podílí aktuální psychosomatický stav příznačný určitou úrovní vulnerability (zvýšená vnímavost na stresory) a konstelace vnějších vlivů, vyznačující se přítomností krizových spouštěčů či urychlovačů (preciptorů). Příkladem preciptorů krize v této souvislosti často vzpomínaných mohou být nežádoucí životní události. Jak již bylo uvedeno, přehled takových událostí s bodovým vyjádřením jejich závažnosti podávají například Holmes a Rahe (1967). Masivní psychické vypětí v krizi bývá spojeno s kognitivními emocionálními i behaviorálními reakcemi. Nápadné je zkreslené vnímání (zúžené percepční pole) vnějšího světa, v němž dominují stresogenní podněty, i sebe sama (postižený jedinec se cítí nepřipravený, neschopný účinně se bránit, má dojem odcizení sobě samému), negativní emoce jako strach, panika, nekontrolovatelný vztek a dezorganizované, zpravidla neúčelné chování s automatickými, nutkavými zkratkovitými reakcemi apod.
Typologie krizí Vlastní krize lze dělit na akutní, kumulované a chronické. Akutní krize mívají zřetelný počátek i konec a dynamický průběh provázený silnými emocemi. Často jsou náhlé, nečekané a pro účastníky překvapující. Kumulované krize vznikají nahromaděním aktuálních stresujících vlivů a jejich spojením v současném prožívání s minulými negativními zážitky, vybavovanými prostřednictvím paměti. Chronická krize trvá zpravidla déle a její průběh bývá méně dramatický, s méně výrazným emočním doprovodem než u krizí akutních (např. Vodáčková a kol., 2002; Mlčák, 2005; Špatenková a kol., 2004, 2009). Podle osob krizí dotčených lze rozlišit krize jedince (individuální), krize páru (dyadické) a krize skupinové. Podle příčin je možno diferencovat krize situační, vývojové a patologické. Situační krize pramení z aktuální konstelace podmínek, která se náhle a nečekaně mění. Důležité je kromě objektivního stavu věcí zejména jeho subjektivní hodnocení a prožívání. K častým příčinám patří reálná či očekávaná ztráta nebo vážné ohrožení existence nějaké důležité hodnoty (blízká osoba, zaměstnání, sociální pozice, majetek apod.). Vývojovými krizemi se rozumí především kritické události související s ontogenetickými změnami během života, které se v jednotlivých vývojových etapách 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231222