psychomotorického tempa, jazyka apod. Můžeme explorovat také percepci (doplňování obrázků, řazení obrázků ve WAIS-III). I Rorschachův test mívá známky narušení myšlení či kontaktu s realitou. V protokolech pacientů s hraniční poruchou osobnosti můžeme sledovat dočasná „uklouznutí“ v testování reality u tabulí, které v nich vyvolávají silné emoce. Rozložení těchto odpovědí a celkový charakter výsledných hodnot však neodpovídá závažnějším psychotickým protokolům. Také klinický projev bývá u těchto pacientů odlišný. ROR je ze své podstaty vhodný k posouzení kognitivních procesů (vnímání, myšlení, symbolizace), dobře zachycuje poruchy zpracování informací. Zjišťuje psychotické prožívání, včetně neobvyklých prožitků ve smyslu halucinací, iluzí, pocitů ovlivňování, dezorganizace myšlení, a to nepřímo přes narušení percepčně-kognitivního procesu. Aplikace ROR vede ke zpřesnění diferenciální diagnostiky, ROR nás upozorňuje na problémy v myšlení a percepci nepřímo. Kognitivní nestabilita se u osob s hraniční poruchou osobnosti projevuje zejména jako přechodné, krátce trvající a stresem vyvolané zážitky spojené s disociací či paranoid ním nastavením. V ROR protokolech se objeví jako zvýšení PTI, snížení XA%, WDA% a X+%, či dokonce jako zvýšení X–%. Právě tyto protokoly mohou zmást i zkušeného diagnostika, kdy je jen obtížné rozlišit psychotickou epizodu od dekompenzace stavu u člověka s diagnózou HPO. U těžších pacientů jsou nutné občasné hospitalizace z těchto důvodů. Pacienti potřebují stabilizovat, snížit prožívanou míru stresu, na chvíli se vzdálit z prostředí, ve kterém došlo k dekompenzaci stavu. Výzkumy ukazují, že psychotičtí pacienti zejména špatně testují realitu (FQ–), mají bizarnější poruchy myšlení. Ve srovnání s pacienty se smíšenou poruchou osobnosti je myšlení jedinců s HPO však více narušené (Harris, 1993). Ve srovnání s normální populací se u lidí s HPO objevují známky potíží s myšlením (zvýšené X– a Xu% a snížené X+%), narušení však není tak závažné jako u psychotických protokolů (Skinstad et al., 1999). Kognitivní poruchy jsou způsobeny zejména problémy s udržením kontaktu s realitou v obdobích, kdy lidé s HPO zažívají stres či se pohybují v nestrukturovaném prostředí. Nejčastěji se uvádějí disociace (například depersonalizace), paranoidita a tranzitorní psychotické epizody. Tyto poruchy jsou dočasné, lidé se po proběhlé epizodě vracejí do původního stavu kognitivních funkcí. Touto stresující událostí bývá nejčastěji ztráta kontaktu s významnou osobou, zejména pokud je tato ztráta zásadní a nevratná (například po úmrtí rodiče). Příkladem tranzitorních kvazipsychotických zážitků je například vkládání myšlenek, pocity kontrolování myšlenek, zrakové a sluchové halucinace (Dowson et al., 2000). Tyto pseudopsychotické epizody jsou disociativního charakteru, část jedinců míru disociace zvyšuje i užíváním psychoaktivních látek. Narušení myšlení a přítomnost senzorických halucinací není tak výrazná, jako tomu bývá u „pravé“ psychózy. Tyto psychotické fenomény jsou spojovány s predikcí opakovaných hospitalizací. Výše uvedené jevy může klinický psycholog určit z explorace a pozorování
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231217