Z ác h r a n a
č e ských
uprchl í ků
to Chadwicka pobavilo natolik, že propukl ve smích, a Gerda Mayerová si vybavuje Chadwicka, jak za letu do Anglie baví maňáskem tříleté dítě. Doreen Warrinerová byla také ráda v jeho společnosti. I když měla na starost v první řadě dospělé uprchlíky a Chadwick děti, ti dva tvořili těsné pracovní partnerství. Například 30. března Chadwick vypomáhal Warrinerové připravovat sendviče pro transport, který se chystala vypravit. „Když jsme s Trevorem Chadwickem balili a nesli jídlo sedmdesáti lidem na Wilsonovo nádraží, strávili jsme spolu veselou hodinku.“ A když se Doreen chystá odejít na nádraží, aby stihla vlak, který ji naposledy odveze z Prahy, posední, s kým hovoří, je Chadwick. „Povídali jsme si na terase vyslanectví, kde na pozadí tajícího špinavého březnového sněhu na slunci začínaly kvést magnólie.“ Chadwickovo nadání pro legraci a družnost, pro které byl tak populární v hospodách ve Swanage, našlo další, mnohem cennější uplatnění. Jiné želízko v ohni. Ale pak někdy začátkem června poté, co vypravil asi pět transportů, Chadwick zmizel. Proč to udělal, je hotová záhada, pro kterou je zarážející počet možných vysvětlení. V knize Karen Gershonové We Came As Children říká toto: Ale večer jsem měl jiné želízko v ohni, které ne mělo nic společného s dětmi. Bylo mi jasné, že s při bývajícím létem začínají být některé mé aktivity přinejmenším podezřelé a že (gestapo) by mohli přitvrdit. To by ohrozilo děti, tak jsem to vysvětlil 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230857