Vzdálená válka s velkými důsledky
99
pravoslavnému carovi. Když se pak ani Rakousko – jak se očekávalo – nepostavilo v konfliktu na stranu Ruska, vyhlásil sultán 16. října 1853 carské říši válku. V následujících střetnutích zůstávala habsburská monarchie neutrální, v neposlední řadě ovšem kvůli špatnému stavu státních financí, který si vynutil krácení výdajů na armádu.143 Důležitou akci císařské říše při bojích mezi Rusy a Osmany představovalo obsazení dunajských knížectví Moldavska a Valašska v Rumunsku rakouskými jednotkami. Poté co si císař v dubnu zajistil diplomatickou podporu Pruska a došlo k vyklizení knížectví ruskými vojsky, které ministr zahraničí Buol-Schauenstein požadoval 3. června 1854, vstoupili tam Rakušané.144 František Josef tak viděl, že tím jsou jeho „přání a zájmy“ „ve velké míře zajištěny a míru je tak, doufejme, dosaženo“.145 Pokud šlo o jeho mírové prognózy, měl mít, co se týče habsburské monarchie, pravdu. Buola-Schauensteina, který jako ministr zahraničí činil rozhodnutí společně s císařem, při tomto kroku podporovali Bach, Hübner a diplomat a specialista na Orient hrabě Anton Prokesch-Osten. Stáli proti skupině politiků a vojáků, jako byli Kübeck, Windischgrätz a Radecký, kteří se přimlouvali za spolupráci s Rusy. Role Františka Josefa při všech rozhodováních by se určitě neměla podceňovat, ve velké míře držel nitky v rukou. O svém postupu se vyjádřil v rozhovoru s ruským vyslancem Mejendorfem velice osobně: „Byl jsem tím [obsazením podunajských knížectví Moldavska a Valašska Ruskem] rozhořčen a musel jsem učinit svá opatření. Až do té doby jsem měl pevně v úmyslu zachovávat přísnou neutralitu.“146 Obsazení podunajských knížectví Rakouskem představovalo obrat k Osmanské říši a k západním mocnostem, aniž by tím habsburská monarchie vstoupila do jejich aliance. V Londýně to vedlo k stížnostem, že s Rakouskem definitivní spojenectví nelze dosáhnout. Navíc všechno komplikovala okolnost, že císař, který se v té době právě oženil, se v rozhodujících fázích, jako v pozdním létě roku 1854, zdržoval se svou ženou v Ischlu a od světa se izoloval. Komunikaci s monarchou považovali mnozí v oné tak napjaté situaci za nedostatečnou a ruský diplomat kníže Alexandr Michajlovič Gorčakov rezignovaně konstatoval: „Nejobtížnější je dosáhnout toho, aby se pravda dostala až k císaři Františku Josefovi, Jeho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230785