Foto archiv autora a ABS
Historie
přibalili do batohu láhev rumu, že si na chatce připraví grog. Když dojeli, převlékli se do montérek a zatopili v kamnech. Václav Sisel pak trochu záhadně chodí po zahradě, počítá kroky a něco vyměřuje. Od plotu k brance, od branky k plotu. Nakonec vezme z kůlny rýč a krompáč a začne za chatkou, nedaleko plechové vany plné dešťové vody, kopat. Sislové
Náš příběh však nezačíná tady, na jarní stráni pod Krňany, ani v Praze na Pankráci, ale v Benešově, odkud rodina Sislova pocházela. Narodil se tam jak otec, Václav Sisel starší, tak syn Václav, ten, který právě kope u chatky. Jeho otec se v prvních letech dvacátého století vyučil ševcem a odešel pracovat do centra mocnářství, do Vídně. Za Velké války bojoval na italské frontě, přežil a brzy po jejím skončení nastoupil jako hlídač do Ústavu pro mladistvé provinilce v Mikulově. Po několika letech byl na vlastní žádost přeložen do Prahy a nastoupil v pankrácké věznici jako dozorce. To už byl ženatý a narodila se mu dcera a syn. Dostali byt v Táborské ulici. Po německé okupaci se vlastenec Sisel stal členem ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa. Působil v Nuselské skupině, přímo napojené na Balabána s Mašínem. Jenže protinacistická skupina nebyla důsledně zakonspirována, Němci ji brzy odhalili a mezi první zatčené patřil Václav Sisel, který byl
gestapem zajištěn přímo při výkonu služby na Pankráci. V Pečkárně byl tvrdě vyslýchán sadistickým komisařem Kurtem Oberhauserem a v roce 1940 odtransportován do koncentračního tábora Sachsenhausen. Zde se dočkal konce války, prošel hrůzným pochodem smrti a do Prahy k rodině se vrátil s podlomeným zdravím na konci května 1945. A druhý den, s čerstvou zkušeností přeživšího, se vrchnímu řediteli pankrácké věznice hlásí opět do dozorčí služby. Jen o pár dní dříve se z německého pracovního nasazení vrátil do Prahy syn Václav. Před válkou se vyučil typografem a knihtiskařem, přemýšlí o svém dalším životě a pod dojmem otcova návratu, rozhovorů s ním, poválečné euforie i vypořádání se s kolaboranty a vrahy nastupuje jako pomocný dozorce Sboru uniformované vězeňské stráže do pankrácké věznice. Otec a syn nastupují službu společně. Bydlí v bezprostřední blízkosti věznice, potkávají se v půl osmé ráno v tmavé uniformě s fialovými výložkami a domů se vracejí kolem šesté odpoledne. Zatímco starší Sisel se stává inspektorem a je ředitelem věznice Bohdaneckým pověřen vedením zvláštního dozoru prominentních osob z řad kolaborantů a nacistických pohlavárů, jeho syn prochází na Pankráci všemožnými podřadnými funkcemi, aby stihl ještě před rokem 1948 složit zkoušky a stát se dozorcem věznice Krajského soudu. Zvláštní pohnutí oba Sislové zažívají,
↖ Dozorce Sisel kolem roku 1950 ↑ Václav Sisel (vpravo) se svou rodinou a rodiči na zahradě v Praze-Kunraticích, kde byly pod včelíny poprvé schovány Zahradníčkovy rukopisy
když se špehýrkou dívají do cel na Karla Hermanna Franka a na zešedivělého, vychrtlého Oberhausera, čekající na popravu. Konopné smyčky se na jejich hrdlech zatáhnou. Jenže únorový komunistický puč převrátí vše naruby. Kraml, Juda Tadeáš a plyn
V létě roku 1948 je v rámci první čistky mezi dozorci pankrácké věznice ze „zdravotních důvodů“ ze Sboru vězeňské stráže propuštěn Václav Sisel starší. A jeho syn se musí nově učit rozeznávat vězněné — retribučáky, hospodářské i mravnostní delikventy a politické. A mění se také osazenstvo ve velitelských funkcích. Zkušené a solidní nahrazují noví kádrové-komunisté a všehoschopní dozorci. Tak z Borů přichází na Pankrác nový soudruh náčelník Karel Kraml, známá plzeňská bachařská mlátička, a před slavnostním nastoupením do funkce se skupinou dozorců, jako maršál před bitvou, prochází celým vězeňským areálem a chodbami. Zastaví se také na prvním oddělení společné vazby, kde dozoruje Václav Sisel. Soudruh náčelník se ptá jednoho z vězňů,
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230669