„Jestli to takhle půjde dál,“ řekne tajemníkovi obce Carminu Mancusovi, který si přišel pro pokyny na dnešní den, „tak z úřadu odstoupím. No ano. Už mám dost toho, chodit za sousedy a oznamovat jim, že jejich syn nebo otec jejich dětí padl. Je to nad mé síly. Chtěl jsem se jako starosta starat o živé, ne o mrtvé. Pořád jen oznamovat lidem neštěstí! Tenhle z toho dopisu bude poslední.“ Tajemník Mancusa zamumlá pár slov na povzbuzení, pak odejde a zavře za sebou dveře. Asi za hodinu se vrátí a zaklepe na dveře starostovy kanceláře, protože potřebuje podpis. Z kanceláře mu nikdo neodpoví. Zaklepe podruhé. Otevře dveře a zeptá se: „Můžu dál?“ Starosta Pukl leží zhroucený na psacím stole, ruce rozhozené. Oči má otevřené a pusu dokořán ve výkřiku, který nikdo nemohl zaslechnout a který možná ani nevyšel. Vypadá mrtvý a je mrtvý; tajemník obce vyděšeně přivolá na pomoc jedinou osobu, ženu, která je v té době přítomná na radnici. Řekne jí, ať doběhne pro doktora Barozziho, aby okamžitě přišel: „Třeba se dá ještě něco dělat!“ On sám utíká ke starostovi domů, aby dal vědět jeho manželce. Nenajde ji, vyptává se na potkání, jestli ji někdo neviděl, a pak běží k Parenzově mule, kde ona jako každý den nakupuje. Paní Gina (tak se jmenuje starostova manželka, a pokud jde o přezdívku, není takto vzrušená chvíle vhodná na to, se jí zabývat) je tam spolu se snachou paní Ernestou, manželkou jejího syna. Když se otevřou dveře koloniálu, obě ženy se otočí a Etna (tajemník obce) na paní Ginu zavolá nebo spíš zakřičí: „Vašemu manželovi je zle. Pojďte honem na radnici!“ Doktor Barozzi už je ve starostově kanceláři a pokusil se ho oživit. Obrátí se na paní Ginu a rozhodí ruce. Řekne: „Nedá se nic dělat. Mrzí mě to. Je to zástava srdce.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230502