XXI PŘED DESETI LET Y LOCKL A NDSK Á UNIVERZITA
V prvním ročníku, než se na univerzitě objevil Eli, se Angie zakoukala do Victora. V jistém smyslu byli vzájemnými protiklady (Angie působila dojmem člověka, který nic nebere vážně, a Victor zase vypadal jako někdo, kdo se nad vším důkladně zamýšlí), ale ve skutečnosti si byli ve většině ohledů podobní. Oba byli mladí, až nebezpečně chytří a ani jeden z nich příliš neholdoval pobytu mezi vysokoškolskou smečkou a nesdílel její infantilní reakci na náhlé vymanění se z rodičovských pout. Ten sdílený odpor k zálibám většiny nutil Victora i Angie téměř neustále vymýšlet nějaké výmluvy, spolehlivé únikové cesty – ze situací, kterým se chtěli vyhnout, a ze společnosti těch, s kterými nechtěli marnit čas. A tak si jednoho dne, když spolu seděli u oblíbených jídel v MLSu, vymysleli docela jednoduchý kód. Zachraň mě. Tento kód nebyl určený k častému použití, ale oba ho plně respektovali. Pravidlem bylo nejdřív zachránit a až pak se ptát. Když byl poslán spolu s adresou v podobě SMS, znamenalo to, že odesílatel zoufale potřebuje, aby ho ten druhý vysvobodil, ať už to bylo z večírku, studijní skupiny nebo nepodařeného rande. Victor sám nikdy neměl to potěšení jít s Angie na rande (ať už nepodařené nebo jakékoliv jiné), pokud se ovšem nepočítalo, že si občas po takové záchraně společně někam zašli – což Victor ovšem počítal. Takové večery vždycky v tom samém bufetu mimo univerzitní areál, kde si
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230462