1915
Přísaha: Deník legionáře Ladislava Preiningera
Ztráty ohromné, poručík Dostal, který se ujal velení roty po raněném kapitánu Salée, dva důstojníci velitelé čet, praporečník Bezdíček (i s praporem), Šibal, předseda Rovnosti, Pultr, náčelník pařížského Sokola, a 40 jiných bylo zabito a 80 raněno. U pluku byla většina důstojníků mrtva, velitel pluku a všichni velitelé praporu padli. Dále se nedostali, ba dokonce, poněvadž zálohy včas nedošly, musili opustiti i kótu 140 a ustoupiti asi 200 m dozadu. Ve svém úkolu však dostáli a naráz získali dobré jméno svému národu i pluku… O mrtvém příteli Siebertovi [z publikace Československá legie ve Francii 1914-1918, vydání 1930, str. 51] … zima přešla a vkrátku 1915 jsme útočili u Arrasu. Přítel Siebert všude vedle mne, kamarád oddaný k smrti. Postupujeme s nadšením, nabádáme jeden druhého. I zpěv je slyšeti „Lví silou vzletem sokolím“… Ke konci útoku byl jsem raněn do prsou. Když jsem již omdléval, odvedl mne Siebert do ústraní, pomohl obvázat, a když se přesvědčil, že jsem v bezpečí, vrátil se zpět do střelecké linie. Další naše styky byly již jen písemné. Do nemocnice v Bretagni, kam jsem byl odvezen, mně došel 20. V. od něho lístek polní pošty, kde mezi jiným píše: „Oznamuji ti, že po Tvém odchodu, jak jsem Tě naposledy viděl, šel jsem na tu silnici, co jsi byl raněn. Tam jsme byli celou noc. K ránu nás přišly vystřídat jiné trupy a my se vrátili k statku Berthonval, kdež jsme zůstali do večera. Druhý den jsme šli zase do zákopů a zůstali v nich dva dni. Pamatuj na své zdraví, vrať se nám brzo. My zde konáme vždy svou povinnost…“ Dostal jsem ještě dva lístky od přítele Sieberta. V jednom ze 30. května píše: „Včera jsme byli v tranších kopat spojovací zákopy, a tak jsme měli čas všimnouti si německých zákopů, kterých jsme nedávno dobyli. „Cagna“ až čtyři metry pod zemí, opatřené podlahou, stěny vyložené dřevem a nahoře tisíce pytlů s cementem. To jsme teprve zůstali koukati! V zákopech po celé délce samé můstky, aby voda stékala dolů. Pamatuješ na naše blátíčko? Bernard je mrtev, byl zabit jeden z prvních. Jinak je nám dobře…“ A pak přišel útok 15.–17. června 1915. Dostal jsem o něm krátkou zprávu: „Z našeho družstva zbyli jsme dva… O kaprálu V. Siebertovi nemůžeme se ničeho dopátrati, byl jistě zabit. Taktéž Chrza…“ [Období po bitvě u Arrasu, které v zápisech chybí, je zmiňováno v dopisech přátel do nemocnice v Bretagni a v korespondenci do Afriky.]
98
Preininger_tisk_V4 .indd 98
24 . 8 . 2016 9:15:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230363