místo. Aspoň, že jim tu už udělaly chodníky a telefonní budky. A pošta prý tu je, tak aspoň, že tak. Docela to jde pomalu. Vždyť už tady bydlí celou věčnost. A hele, „jazyková výuka blíže k praxi – zájem o studium projevují především mladí“, to si přečtu. Když to Rudý právo dobře přišlápnu oběma kozajdama, tak to napnu a můžu si číst. Ale kašlu na to, jede autobus. Snad už Katka dorazí. Jak říkám, zase narvaný až po střechu. Kdyby aspoň jezdily harmoniky, tam se jich narve víc. Debilní doprava. Myslí si, že večer a o víkendu jezdí míň lidí. Blbost. A už jí vidím, no sláva. Mohly jsme už kecat v autobusu. Aspoň, že už jde, to jsem ráda. A taky jsem zvědavá, co si vzala na sebe a hlavně kterou z nás si vybral Bjoern a kterou Erik. Mě je to fuk, oba jsou dost zajímaví. Tak co tam zas ta Katka řeší? Všichni se už rozprchli mezi paneláky a ona furt čumí na zastávce. Asi se snaží číst ten utržený jízdní řád.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230347