prvoligové Hobro. Obával se, že po tom Mortenově mediálně propíraném nepovedeném debutu o něj klesne zájem, ale řekl si, že negativní reklama je taky reklama. Přesto si ale nedával šanci, že bude dostatečně dobrý vyjednavač, aby Mortenovi hned zajistil štaci v prvoligovém týmu. Už to ráno tušil, že jeho kamarád má své dny v Aalborgu spočítané a proto ani nešel spát a jen čekal, až dostane zprávu od svého člověka o tom, jak to dopadlo. Chvíli po obědě mu nakonec také mobil zazvonil a on se dozvěděl, že jeho nejhorší obavy se potvrdily – jeho přítel byl bez práce. Ihned obratem mu tedy zavolal a domluvil si schůzku na jediném místě v Aalborgu, kde se dalo jíst a které znali oba – v tom baru, kde byli včera. Rychle se oblékl, sedl do auta a za deset minut už s předstíraným nezájmem seděl za stolem a sledoval, jak Morten celý skleslý vchází do lokálu. Pár hodin na to už volal do prvního vytipovaného klubu a domlouval si schůzku na dopoledne dalšího dne. Životy těchto dvou mladíku vážně nabraly děsivý spád. Zjistil, že v zamyšlení mu kafe už skoro vychladlo a tak ho chvatně dopil a nastoupil do auta. Když mu po chvíli navigace oznámila, že dorazil na místo určení, tak viděl menší tréninkový areál, umístěný na samém kraji města, před kterým už parkovalo několik aut a na parkovišti postávalo několik mužů, kteří si mezi sebou povídali. On tedy zaparkoval a naposledy ve zpětném zrcátku upravil svůj zevnějšek, se kterým sice nebyl zcela spokojen, ale v duchu nakonec konstatoval, že lepší už to nebude. Vystoupil z auta a došel ke skupince mužů, kteří postávali na plácku a s taškami položenými na zemi něco řešili. Zrovna jeden z nich, jistý holohlavý mladík, něco vyprávěl a jeho kumpáni se tomu chechtali. Pak si ale jeden z nich všiml Mikkela v obleku, kterak k nim netečně přichází a hovor na chvíli ustal.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230044
„Co tu hledáte?“ zeptal se jeden z nich. Nebylo to nepřátelské, ale ani milé a Mikkel necítil, že by tu byl očekáván. „Hledám vašeho kouče. Je tady někde?“ zeptal se. Jako odpověď se mu dostala salva smíchu. „Teď? Trénink začíná v deset. Teď není deset. Tady nejsi v lize, abys tady musel být hodinu předem,“ skoro se mu vysmál jeden z hráčů a jeho kolegové jen stáli v povzdálí a smáli se. Mikkelovi to moc vtipné nepřišlo, na takový buranský humor ho moc neužilo. Měl co dělat, aby neprotočil oči v sloup a nepokusil se vrátit muži naproti němu stejnou mincí. Nebylo by to moudré, byli v přesile a navíc to byli možná Mortenovi budoucí spoluhráči. „Co mu vlastně chceš, kravaťáku?“ nenechal se viditelně nepřátelským přístupem odbýt dotěrný holohlavý muž. „To není tvoje starost, plešoune,“ odtušil se zaťatými zuby Mikkel a cítil, jak v něm všechno vře. Atmosféra se změnila. Do teď to byla jenom taková zábava pár buranů čekajících na začátek tréninku, ale teď se jejich oběť bránila a oni po této chladnokrevné odpovědi jen otevřeli pusy a koukali se na Mikkela, jak zcela nenuceně vytáhl z kapsy krabičku cigaret, jednu si vyndal a zapálil. Mužů vedle sebe si nevšímal. Ten holohlavý k němu ale po tom, co všeobecný šok zmizel, přistoupil a vyrazil mu cigaretu z ruky. „Tady se nehulí. Dodržuj tady pravidla,“ napomenul s vědomím přesily muže, který ho tak dopálil. Mikkel si jen povzdechl a kontroval: „Oprava. Vy tady nemáte hulit. Protože byste pak kromě techniky, fotbalového myšlení a citu pro hru neměli ani kondičku a rovnou byste si mohli vzít do ruky lopatu, protože k ničemu jinýmu byste nebyli dobrý.“ Jeho soka to naštvalo ještě víc a začal se pomalými kroky znovu k Mikkelovi přibližovat. Ten si ale nedal pokoj a pokračoval: „I když co já jsem četl, tak poslední zápas se vám nepovedl i bez 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230044
cigaret. Kolik že to dopadlo? 0:5? Jak si hrál ty?“ posmíval se Mikkel dál stále ještě se přibližujícímu muži. Ten se na chvíli zastavil a procedil skrz zuby: „Já nehrál...“ Tím jen vyvolal Mikkelovu salvu jízlivého smíchu, který sice byl nucený a vyvolaný jen za účelem ještě většího ponížení, ale to nebylo poznat. „Takže… Takže ty jsi dokonce dost špatný i na to, aby sis zahrál tady?“ zajíkal se Mikkel a vytušil nebezpečí ještě dříve, než přišlo. Prostovlasý fotbalista po něm totiž vystartoval a Mikkel jen na poslední chvíli uhnul, takže útočník se poroučel pod vlivem gravitace k zemi. Než se stačil ponížený hráč zvednout, ozval se jim za zády čísi hlas: „Vy blbci, co to tady zase vymýšlíte? Do kabiny, převlíct se a deset koleček kolem hřiště.“ Pak se asi šedesátiletý muž, který právě vystoupil z auta, podíval na svého svěřence, který celou hádku vyprovokoval a konstatoval: „A ty Nielsi, hlavo jedna tupá, ty běhej dokola, dokud ti neřeknu, abys přestal.“ Až na konec se podíval na Mikkela: „Vy jste ten agent, který mi včera volal, že? Omlouvám se za ten incident tady, ale oni se neumí chovat. Pojďte, půjdeme si někam sednout,“ řekl postarší muž a pokynul Mikkelovi, ať ho následuje. Společně došli do malé místnosti vyplněné křesly, která asi sloužila jako společenská místnost. Prošedivělý muž, který se představil jako trenér týmu Hans, mu ukázal, ať se posadí do jednoho z křesel a po odmítnuté nabídce na něco k pití se sám posadil naproti. „Takže… Co jste mi chtěl? Včera jste mluvil o nějakém hráči, který by se nám mohl hodit,“ začal pomalým a plným hlasem. „Ano. Jde o Mortena Poulsena, bývalého hráče Aalborgu,“ začal Mikkel, ale ihned byl přerušen. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230044