98
vnitrozemské plavby, k jejímuž plnému převedení do působnosti Ministerstva dopravy došlo v roce 1964.280 V pozadí tohoto plánu na sloučení podniků vnitrozemské i námořní plavby281 do jednoho celku, s jedním generálním ředitelstvím, byla snaha zajistit vyšší stupeň koordinace mezi námořními a říčními loděmi. Dosavadní řízení říční plavby z Ministerstva dopravy a námořní plavby i mezinárodní spedice z Ministerstva zahraničního obchodu totiž vedlo „ke značným prostojům říčních lodí v námořních přístavech“. Případně k opačnému problému, kdy velká část zboží nemohla „být v přístavech naložena do československých dopravních prostředků“, tudíž bylo nutné využít cizího dopravce.282 Problém spočíval v tom, že říční (vnitrozemská) plavba mohla zajišťovat jen přepravu na konkrétních říčních úsecích, zatímco námořní lodě mohly poskytovat přepravní služby prakticky po celém světě. Vzhledem ke kvalitě služeb československé floty a nižším režijním nákladům (nižší platy československých námořníků, jejich odbornost, která umožňovala provádět mnoho oprav a servisních prací vlastními silami, zásoby dodávané z tuzemska atd.) mohl být takový pronájem pro ČNP velmi výnosný, zvlášť pokud byl hrazen v devizách. V případě řízení Československé námořní plavby centrálně z Ministerstva dopravy by však byla upřednostňována koordinace s vnitrozemskou přepravou, aby tato nebyla ztrátová.
mém rozporu s daným uspořádáním: „Ministerstvu dopravy přísluší dozor nad tím, aby námořní plavba pod československou vlajkou byla provozována v souladu s ustanoveními tohoto zákona a předpisy podle něho vydanými. Za tím účelem může vydávat příkazy a zákazy, jakož i činit jiná vhodná opatření“ (§ 2). „Provozovat námořní plavbu pro obecné dopravní potřeby mohou jen podniky, které jsou k tomu zmocněny zvláštními předpisy [sem je možné zařadit i vyhlášku Ministerstva zahraničního obchodu – pozn. autorky], nebo podniky, jež k tomuto účelu zřídí ministr dopravy v dohodě s ministrem zahraničního obchodu vyhláškou v Úředním listě. Přitom rozhodne o jejich formě, vymezí jejich rozsah a určí způsob jejich činnosti“ (§ 3), (61/1952 Sb., Zákon o námořní plavbě ze dne 29. října 1952 [online] [2015-07-30]; http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx?q =61/1952&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy). 280 26/1964 Sb., Zákon o vnitrozemské plavbě ze dne 31. ledna 1964 [online] [2015-07-30]; http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx?q=26/1964 &typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. 281 Kromě ČNP se to týkalo Československé plavby dunajské, která provozovala říčně-námořní lodi v oblasti Levanty (Miroslav Altman – Jaroslav Souček: K otázkám řízení československé plavby v nových hospodářských podmínkách, s. 92). 282 Tamtéž, s. 93.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228913