Nekonečné dny (Ukázka, strana 99)

Page 1

97

bobule, ryby, které chytil otec, nebo něco ze zásob, které jsme si přinesli. To léto jsme nikdy neměli hlad. Každé ráno od chvíle, kdy jsme přijeli, otec vyrýval do veřejí čárku, ale když jich bylo šestnáct, rozhodl se toho nechat. „Nebudeme žít podle cizích pravidel o hodinách a minutách,“ prohlásil. „Kdy vstávat, kdy jít do kostela, kdy jít do práce.“ Nevzpomínala jsem si, že by otec někdy šel do kostela, a vlastně ani do práce. „Data nám jen připomínají, jak sečtené jsou naše dny a že s každým, který škrtneme, jsme o kousek blíž ke smrti. Odteď, Punzel, budeme žít podle slunce a ročních dob.“ Zvedl mě a se smíchem mě zatočil ve vzduchu. „Naše dny budou nekonečné.“ S posledním otcovým zářezem pro nás čas skončil 20. srpna 1976. Otec mi ukázal, jak nabrousit nůž o kámen, aby zůstal ostrý; jak proříznout králíkovi kožešinu za ušima a stáhnout mu kabátek, aby mu zůstaly jen ponožky; jak z něj vytáhnout šedé vnitřnosti, ale zachovat z nich srdce, játra a ledviny; a jak ho napíchnout na rožeň a upéct. V lese jsme využili všechny části zvířat, která jsme ulovili – kosti jsme schovávali na jehly, ze střev jsme se pokoušeli vyrobit nitě a snažili jsme se také vydělávat kůže, i když to se moc nedařilo. Měli jsme spoustu práce – tolik práce, že jsem se ani nepodivila, proč se čtrnáctidenní dovolená protáhla na tři týdny a pak na měsíc. Po týdnu otec řekl, že se už můžeme přestěhovat ze stanu do die Hütte. Vytrhal ostružiny, vyspravil díry ve střeše, přišrouboval dveře, takže byly zase rovně, a uvedl do chodu kamna. Stál před srubem a jásal nad kouřem, který stoupal

Nekonecne dny zlom.indd 97

2/7/17 8:32 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228885


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.