Nový občanský zákoník | Dědické právo
proti ostatním dědicům regresní nároky podle výše jejich dědických podílů (obdobně jako u splnění pohledávky věřitele zůstavitele). Není přípustné, aby zůstavitel odkazy rozdělil celou pozůstalost – k tomu by došlo v případě, že by dědic po nabytí dědictví jen vydal odkazovníkům odkazy a z pozůstalosti by mu nic nezbylo. Občanský zákoník vyžaduje v souladu s principy spravedlnosti, aby každému z dědiců zůstala z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel více dědiců, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu. Znamená to, že odkazy, které by přesáhly povolenou míru – tj. dědici by zůstalo méně než čtvrtina pozůstalosti, jsou neplatné. Dědic má však právo požadovat, aby odkazy byly poměrně kráceny tak, aby mu z dědictví zůstala čistá čtvrtina. Nic však dědici nebrání ani v tom, aby toto své právo nevyužil a poslední vůli zůstavitele splnil v plném rozsahu.
Pododkaz Už v předcházejícím pojednání jsme si vysvětlili rozdíl mezi odkazem a pododkazem. Pododkaz je odkaz, k jehož splnění je povinen odkazovník. Důvodová zpráva jako příklad pododkazu (a současně případ, kdy pododkazem je něco, co není součástí pozůstalosti) uvádí případ, kdy zůstavitel odkáže odkazovníkovi nemovitou věc a současně mu přikáže, aby prominul dluh, který má pododkazovník vůči odkazovníkovi. Přitom poměr hodnoty odkazu – v daném případě odkázané nemovité věci – a hodnoty pododkazu, tedy v popisovaném případě dluhu, který má odkazovník prominout, není pro splnění pododkazu relevantní. Přikáže-li totiž zůstavitel odkazovníku splnění dalšího odkazu, nezbavuje odkazovníka povinnosti splnit další odkaz ani skutečnost, že hodnota dalšího odkazu přesahuje hodnotu odkazu. Pokud by se tedy chtěl odkazovník zbavit povinnosti splnit pododkaz, měl by jedinou možnost – odkaz odmítnout. Pokud odkaz odkazovník nenabude (např. nebude dědicky způsobilý nebo jej odmítne), splní pododkaz ten, komu odkaz připadl (tedy kdo nabyl prospěch z toho, že odkazovník odkaz nenabyl – ve většině případů tedy povolaný nebo zákonný dědic). Této povinnosti se zprostí, pokud přenechá odkaz, který mu připadl, osobě, které byl zůstaven další odkaz, tedy pododkazovníkovi. Pokud se vrátíme k popsanému příkladu, bylo by přijetí odkazu (nemovité věci) na straně odkazovníka spojeno s povinností prominout dluh pododkazovníkovi. Pokud by odkazovník za této situace odkaz odmítl, stal by se odkaz součástí pozůstalosti a podle formulace zůstavitelova pořízení by se rozhodlo, zda předmětnou věc nabude povolaný nebo zákonný dědic. V každém případě by pak dědic buď musel přijmout jako součást dědictví předmětnou nemovitou věc s povinností zajistit prominutí dluhu pro pododkazovníka (např. převzetím pohledávky za úplatu a následným prominutím dluhu nebo vyrovnáním dluhu pododkazovníka), nebo by musel přenechat pododkazovníkovi předmětnou nemovitou věc jako pododkaz (v tomto případě by dluh pododkazovníka samozřejmě trval a dědic by ve vztahu k pododkazovníkovi neměl žádnou další povinnost. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228812
Odkaz /
Neurčitá skupina odkazovníků Speciální úprava platí pro případ, kdy zůstavitel pamatuje odkazem na určitou skupinu osob. Takovou skupinou mohou být např. příbuzní nebo chudí. Stejně tak může zůstavitel zůstavit odkaz na veřejně prospěšný, dobročinný nebo nějaký podobný účel. V takových případech je především věcí zůstavitele, aby určil, jak se odkaz mezi tuto skupinu rozdělí nebo komu bude svěřen účelový odkaz. Stejně tak může zůstavitel ponechat na dědici nebo jiné osobě, kterou pověří, aby určil, jak a které z těchto osob nebo účelů mají být poděleny. Pokud se zůstavitel v tomto směru nijak nevysloví, má plné právo volby dědic. Pokud by dědic nemohl volbu vykonat, určil by odkazovníky soud.
Náhradnictví při odkazech Zůstavitel může podobně, jako při povolání dědice, určit nejen odkazovníka, ale také nařídit náhradnictví nebo svěřenské nástupnictví. V takovém případě se bude přiměřeně aplikovat právní úprava občanského zákoníku týkající se náhradnictví a svěřenského nástupnictví u dědictví (viz kapitola 7). Důvodová zpráva v této souvislosti poukazuje na to, že jeden ze základních předpokladů nabytí práva na odkaz je, že odkazovník zůstavitele přežije a že má ke dni vzniku práva na odkaz způsobilost být odkazovníkem (obdobně jako dědickou způsobilost) a že odkaz neodmítne. Pokud odkazovník odkaz nenabude, může zůstavitel ve svém pořízení pro případ smrti stanovit náhradní opatření. Tak může stanovit, že pro případ, že odkazovník odkaz nenabude z jakéhokoli důvodu, nabude jej zůstavitelem určený náhradník. Zůstavitel může odkazovníkovi také ustavit svěřenského nástupce.
Odvolání odkazu Odkaz může zůstavitel kdykoli odvolat. V první řadě lze odkaz odvolat totožným způsobem, jakým se odvolává závěť, tedy výslovným projevem vůle zůstavitele ve stejné formě, jaká je předepsaná pro závěť nebo tím, že zůstavitel zničí listinu, která odkaz obsahovala. Vedle toho upravuje občanský zákoník domněnky odvolání odkazu tzv. mlčky, tedy nikoli výslovným projevem své vůle, ale nějakým jiným jednáním. Jde o domněnky vyvratitelné, je tedy možné prokázat, že popsaným jednáním neměl zůstavitel v úmyslu odkaz odvolat a tudíž jeho jednání nebude posouzeno jako odvolání odkazu. Podle občanského zákoníku má účinky odvolání odkazu, není-li prokázán opak, jestliže zůstavitel odkázanou věc zničí nebo ji zcizí a znovu nenabude. Zůstavitel např. odkáže odkazovníku starožitnou sošku a následně tuto sošku rozbije nebo prodá. V takovém případě pak nemá odkazovník žádná práva – odkaz platí za odvolaný. Pokud by však ke zničení věci, která je předmětem odkazu, došlo zaviněním jiné osoby nebo dokonce po smrti zůstavitele, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228812
Nový občanský zákoník | Dědické právo
odkaz trvá a odkazovníku náleží peněžitá náhrada. Občanský zákoník totiž výslovně stanoví domněnku, že odkaz nebyl odvolán, pokud odkázanou věc nabyla jiná osoba nebo byla-li odkázaná věc zničena mimo vůli zůstavitele. Za odvolaný odkaz se považuje jednání zůstavitele, kterým odkázanou věc změní takovým způsobem, že je to věc jiná. Opět však platí, že se musí jednat o jednání z vůle zůstavitele. Pokud by se tak stalo mimo vůli zůstavitele, náležela by odkazovníku takto změněná věc. Posledním případem domněnky odvolání odkazu je případ, kdy zůstavitel odkáže odkazovníkovi pohledávku a tuto následně sám vymůže a vybere. Pokud by však dlužník vyrovnal odkázanou pohledávku z vlastního popudu, platí odkaz za neodvolaný a odkaz trvá – v takovém případě by odkazovník obdržel poskytnuté plnění dlužníka.
ii. Odkaz věcí určitého druhu Občanský zákoník se zabývá zvláštní úpravou odkazů speciálních. V prvním případě jde o odkaz věcí určených podle druhu – typicky peněžních prostředků. Věci určené podle druhu však nemusí být nutně jen věci zastupitelné, kdy je možné jednu věc nahradit jakoukoli jinou věcí stejného druhu (stokorunovou bankovku za jinou stokorunovou bankovku), ale také věci nezastupitelné, které jsou pro účely odkazu určeny jen druhově. Tak by tomu např. bylo, pokud by měl zůstavitel sbírku obrazů a odkázal by odkazovníkovi jeden obraz, aniž by určil, který obraz to bude. Při odkazu věci určitého druhu rozhoduje o tom, která věc bude odkazovníkovi fakticky vydána, osoba obtížená odkazem. Podmínkou samozřejmě je, že v pozůstalosti bude více takto druhově určených věcí. Pokud bude v pozůstalosti věc určitého druhu pouze jediná, má odkazovník právo právě na tuto jedinou věc a právo volby odpadá. Osoba obtížená odkazem je ve své rozhodovací volnosti omezena tím, že musí zvolit takovou věc, kterou bude moci odkazovník užívat. Pokud se právo vybrat si z několika věcí předmět odkazu svěří odkazovníku, může si odkazovník zvolit i věc nejlepší. V případě, že by si odkazovník nezvolil předmět odkazu ve lhůtě, která mu byla stanovena, může osoba obtížená odkazem požádat soud, aby určil odkaz namísto odkazovníka. Zřejmým důvodem takového ustanovení je snaha zabránit tomu, aby odkazovník mohl dědici blokovat svou nečinností dispozici s nabytým dědictvím. Pokud by zůstavitel odkázal odkazovníkovi takovou věc určitého druhu, která v pozůstalosti vůbec není, není odkaz platný (tak by tomu bylo ostatně také v případě, že by odkazem byla věc určená individuálně, která by rovněž v pozůstalosti nebyla a nenáležela by ani zůstaviteli, ani dědici nebo odkazovníkovi). Pokud by zůstavitel odkázal odkazovníkovi několik druhově určených věcí a v pozůstalosti by jich bylo méně, než kolik má odkazovník dle pořízení zůstavitele obdržet, musel by se odkazovník spokojit s těmi, které v pozůstalosti 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228812