Nový občanský zákoník | Rodinné právo
navštívila opakovaně občanské sdružení na ochranu obětí proti domácímu násilí. Tam vypověděla svůj příběh, jak se manžela bojí, že jí psychicky týrá, že je ozbrojen a že ona se obává o svůj život a děti. Je pravdou, že manžel byl legálním držitelem zbraní. Poté, co si manželka takto zajistila důvěryhodnost pro své další jednání, počkala na den, kdy manžel nebude doma, vyndala zbraně z místa, kde byly uloženy, rozmístila je po bytě a zavolala policii ČR. Uvedla, že se obává o svůj život a život dětí, a že je manžel psychicky týrá a ohrožuje. Policii ukázala záznamy z pohovorů ve sdružení na ochranu proti domácímu násilí, čímž prokazovala, že se jedná o dlouhodobý stav. Policie nemohla konat jinak, než tak, že zajistila zbraně a vykázala manžela z bytu. Manžel se vrátil ze služební cesty domů, kde na něj místo rodiny čekala policie, za jejíhož dohledu si směl vzít pouze pár osobních věcí a musel byt opustit. Následně obdržel rozhodnutí soudu o vykázání z bytu na dobu třicet dnů, které bylo následně prodlouženo. Rozhodnutí o vykázání matka odnesla na orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal na otce trestní oznámení z důvodů ohrožování dětí. Rozhodnutí matka také předala škole, po které požadovala, aby v žádném případě neumožnila otci styk s dětmi. Trvalo tři měsíce, než byly provedeny psychologické posudky, vyslechnuti svědci a učiněny závěry, že vykázání bylo nedůvodné a otec se mohl vrátit domů. Mezitím se otec mohl s dětmi vídat pouze hodinu jedenkrát týdně v prostorách orgánu sociálně-právní ochrany dětí za asistence kolizního opatrovníka a psychologa. Je pochopitelné, že výsledkem celé situace bylo odcizení se dětí otci, které přijaly podání situace matkou. Děti začaly tvrdit, že mají z otce strach, bojí se, že něco udělá jejich mamince a že jej raději nechtějí vídat a mluvit s ním. Manželka nedávala otci děti ani k telefonu s tím, že s ním nechtějí mluvit. Obratem podala návrh na úpravu rodičovských práv k dětem na dobu do rozvodu a po rozvodu manželství a zajistila si poměrně rychlé rozhodnutí o svěření dětí do své péče. Soud vyšel z tvrzení matky, že se cítí být dlouhou dobu týrána a že se nejedná o výjimečnou záležitost. Z tohoto důvodu byl otci stanoven styk s dětmi velmi opatrně, velmi zřídka a bez možnosti přespání dětí u otce. Smyslem shora uvedeného příkladu rozhodně není oslabovat důležitost a správnost právní úpravy domácího násilí v občanském právu, ba přímo naopak. Příklad má být pouze demonstrací toho, že některými promyšlenými postupy může dojít i ke zneužití ustanovení, které má sloužit k ochraně skutečných obětí domácího násilí.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228772