Nový občanský zákoník | Rodinné právo
navštívila opakovaně občanské sdružení na ochranu obětí proti domácímu násilí. Tam vypověděla svůj příběh, jak se manžela bojí, že jí psychicky týrá, že je ozbrojen a že ona se obává o svůj život a děti. Je pravdou, že manžel byl legálním držitelem zbraní. Poté, co si manželka takto zajistila důvěryhodnost pro své další jednání, počkala na den, kdy manžel nebude doma, vyndala zbraně z místa, kde byly uloženy, rozmístila je po bytě a zavolala policii ČR. Uvedla, že se obává o svůj život a život dětí, a že je manžel psychicky týrá a ohrožuje. Policii ukázala záznamy z pohovorů ve sdružení na ochranu proti domácímu násilí, čímž prokazovala, že se jedná o dlouhodobý stav. Policie nemohla konat jinak, než tak, že zajistila zbraně a vykázala manžela z bytu. Manžel se vrátil ze služební cesty domů, kde na něj místo rodiny čekala policie, za jejíhož dohledu si směl vzít pouze pár osobních věcí a musel byt opustit. Následně obdržel rozhodnutí soudu o vykázání z bytu na dobu třicet dnů, které bylo následně prodlouženo. Rozhodnutí o vykázání matka odnesla na orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal na otce trestní oznámení z důvodů ohrožování dětí. Rozhodnutí matka také předala škole, po které požadovala, aby v žádném případě neumožnila otci styk s dětmi. Trvalo tři měsíce, než byly provedeny psychologické posudky, vyslechnuti svědci a učiněny závěry, že vykázání bylo nedůvodné a otec se mohl vrátit domů. Mezitím se otec mohl s dětmi vídat pouze hodinu jedenkrát týdně v prostorách orgánu sociálně-právní ochrany dětí za asistence kolizního opatrovníka a psychologa. Je pochopitelné, že výsledkem celé situace bylo odcizení se dětí otci, které přijaly podání situace matkou. Děti začaly tvrdit, že mají z otce strach, bojí se, že něco udělá jejich mamince a že jej raději nechtějí vídat a mluvit s ním. Manželka nedávala otci děti ani k telefonu s tím, že s ním nechtějí mluvit. Obratem podala návrh na úpravu rodičovských práv k dětem na dobu do rozvodu a po rozvodu manželství a zajistila si poměrně rychlé rozhodnutí o svěření dětí do své péče. Soud vyšel z tvrzení matky, že se cítí být dlouhou dobu týrána a že se nejedná o výjimečnou záležitost. Z tohoto důvodu byl otci stanoven styk s dětmi velmi opatrně, velmi zřídka a bez možnosti přespání dětí u otce. Smyslem shora uvedeného příkladu rozhodně není oslabovat důležitost a správnost právní úpravy domácího násilí v občanském právu, ba přímo naopak. Příklad má být pouze demonstrací toho, že některými promyšlenými postupy může dojít i ke zneužití ustanovení, které má sloužit k ochraně skutečných obětí domácího násilí.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228772
Kapitola 7 Příbuzenství a švagrovství Nový občanský zákoník v hlavě II. zavádí instituty, jako je příbuzenství a švagrov‑ ství. Nejde o úplnou novinku v soukromoprávní úpravě, protože oba pojmy mají v naší zemi tradici z doby platnosti Všeobecného zákoníku občanského. Zavedení uvedených institutů do klíčového soukromoprávního kodexu znamená podtržení významu širší rodiny a vztahů jejích členů. S definováním vztahu příbuzenství a švagrovství je spojena řada práv a povinností jednotlivých osob morálního i ma‑ jetkového charakteru.
Příbuzenství jako pojem nebylo v dosavadní právní úpravě definováno. Příbuzenství je institutem statusovým. Nový občanský zákoník nečiní rozdíl mezi příbuzenstvím vzniklým přirozenou cestou a příbuzenstvím právním, když v 771 vymezuje příbuzenství jako vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením. Doposud některé otázky příbuzenství upravoval občanský zákoník v ustanoveních § 116 a 117, které vymezovaly osoby blízké a stupeň příbuzenství. Za osoby blízké považoval předchozí občanský zákoník příbuzného v řadě přímé, sourozence a manžela, partnera; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládaly za osoby navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Stupeň příbuzenství dvou osob se určoval podle počtu zrození, jimiž v řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejbližšího společného předka. Definici příbuzenství v novém občanském zákoníku nelze zaměňovat s vymezením osob blízkých v předchozím občanském zákoníku. Nový občanský zákoník definuje příbuzné osoby jako osoby v linii přímé a v linii vedlejší. Osoby jsou příbuzné v linii přímé, pochá‑ zí‑li jedna od druhé. Příbuznými osobami v linii vedlejší jsou osoby, které mají společného předka, ale přitom nepochází jedna od druhé. Stupeň příbuzenství mezi dvěma osobami se určuje podle počtu zrození, jimiž v linii přímé pochází jedna osoba od druhé a ve vedlejší linii obě od svého nejbližšího předka. Nový občanský zákoník v rámci vymezení příbuzenství nezohledňuje situace, kdy otcovství nastane souhlasným prohlášením rodičů, přičemž otec dítěte není otcem biologickým, nebo když se dítě narodí v manželství, ale jeho biologickým otcem je jiný muž než manžel, stejně jako situace, že se dítě narodí na základě dárcovství z vajíček či spermatu osoby odlišné od ženy, která dítě porodila, a od muže, který není biologickým otcem, avšak jsou uvedeni v rodném listu dítěte jako otec a matka. V mnoha případech tak nelze hovořit o pokrevním poutu. Z důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku vyplývá, že si zákonodárce da99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228772
Nový občanský zákoník | Rodinné právo
nou záležitost uvědomoval, ale nepovažoval za nutné se jí blíže zabývat. Důvodová zpráva stanoví, že v daných případech jde o právní fikci rodičovství, která je ve statusových věcech nezbytná, a proto je třeba na takové příbuzenství, které sice není výslovně založeno na pokrevním poutu, hledět tak, že jde o příbuzenství pokrevní. Švagrovství je pojem obdobný příbuzenství, který nedefinoval ani předchozí občanský zákoník ani zákon o rodině. Nový občanský zákoník tento pojem zavedl ve snaze navázat na právní úpravu platnou do přijetí původního občanského zákoníku v roce 1964, ale také s odkazem na úpravu tohoto institutu v cizích právních úpravách občanských zákoníků kontinentálního typu jako občanský zákoník rakouský, německý, švýcarský, italský, portugalský či nizozemský. Nový občanský zákoník vymezuje pojem švagrovství tak, že švagrovství vznikne mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela; v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním manželem, v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem. Zanikne‑li manželství smrtí jednoho z manželů, švagrovství tím nezaniká. Z uvedeného vyplývá, že švagrovství vznikne až vznikem manželství a trvá do jeho zániku s výjimkou zániku manželství z důvodu smrti jednoho z manželů. Pokud jeden z manželů zemřel, trvá švagrovství jako právní vztah mezi zůstavším manželem a příbuznými zemřelého manžela i nadále. Švagrovství není až na tuto výjimku na rozdíl od příbuzenství právním vztahem trvalého rázu. Jedná se toliko o vztah jednoho z manželů s příbuznými druhého manžela, nikoli o vztah příbuzných jednoho z manželů s příbuznými druhého manžela. Příbuzní jednoho z manželů s příbuznými druhého manžela nejsou vůči sobě navzájem v žádném právním vztahu. Ačkoli se nový občanský zákoník inspiroval v zahraničních právních úpravách, nepřevzal z nich trvalost švagrovství i po zániku manželství. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku stanoví, že i Všeobecný zákoník občanský platný do roku 1950 stanovil, že švagrovství trvá i po zániku manželství, což bylo odůvodněno mravními důvody spočívajícími v respektování právní překážky uzavření manželství mezi osobami v přímém pokolení sešvagřenými. Cílem právní úpravy Všeobecného občanského zákoníku tak bylo, aby osoby, které jsou po dobu trvání manželů sešvagřené, nemohly po jeho zániku mezi sebou uzavřít sňatek. Tuto právní úpravu nezohledňoval zákon o rodině, který v § 12 pouze stanovil překážku uzavření manželství mezi předky a potomky a mezi sourozenci, jakož i mezi osobami, jejichž příbuzenský poměr vznikl na základě osvojení. Příklad Podle nového občanského zákoníku nebude překážkou, pokud dojde k rozvodu manželství a jeden z manželů uzavře sňatek například s matkou, otcem či sourozencem druhého z manželů. Ctí se tak pravidlo, že právní mocí rozsudku o rozvodu manželství se stávají manželé i jejich příbuzní cizími lidmi.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228772